Ono totiž vůbec nejde o to, že se tento pán živí jako strojvedoucí metra. Problém je v tom, že hudební dramaturgie Radiožurnálu (existuje-li nějaká, což pozorovatel zvenčí kvůli stavu hudby na této stanici těžko rozpozná) vypadá, jako by ji měl na svědomí právě řidič metra, který ale vůbec neví, jak k výběru hudby v rozhlase přistupovat.

Faktem je, že Radiožurnál změnu potřebuje. Vůbec ne proto, že pan Sedláček není žádný METROsexuál. Ale proto, jak se tato stanice k hudbě obecně chová. Nejde o to, aby Radiožurnál pouštěl nějakou alternativu. To by byl ostatně nesmysl. To, co mu chybí, je pestrost a aktuálnost. Přece si nikdo nepřeje ultrakonzervativní rádio, které žije z retro hudby. Anebo ještě jinak. Prostě jen nechci poslouchat to, co jsem slýchával před třiceti lety jako čtyřletý v pořadu "Pozor zákruta".

A co že je to vlastně ta dramaturgie? Z různých materiálů, které se na webu objevily, mám pocit, že si pan Sedláček pod tímto pojmem představuje úplně něco jiného, než by měl. Všude se ohání selektorem, ale ne hudbou, kterou hraje, ani kontextem, v němž má zaznít. V tom bude patrně největší nedorozumění. A tak pojďme našemu nejslavnějšímu mašinführerovi ukázat, o co tedy skutečně jde. A jako ideální prostředí, na němž to můžeme simulovat, se nabízí to, čemu by pan Sedláček snad rozumět mohl. Pražské metro. Snad se mu v tom jeho tunelu rozsvítí...

Představte si tedy, že by se z rozhlasu v metru neozývalo klasické: "Příští stanice Vltavská," ale jízdu by zpříjemňovala, podobně jako to v Radiožurnálu dělá mluvené slovo (já vím, o zpříjemňování na Radiožurnálu v současné době nemůže být řeč), hudba. A pak by to mohlo vypadat třeba nějak takto (pro každou trasu si vybereme tři stanice):

Uznávám, že Slezské muzeum není tak úplně Národní muzeum v Praze. Ale jako by Jarek Nohavica v době vzniku věděl, že po letech bude právě tato skladba z nepřekonatelného alba "Mikymaouzoleum" sloužit jako ideální učebnicový příklad, vložil do textu nám tolik známou větu: "Ukončete nástup, dveře se zavírají." Pro metro je tedy jak vyšitá. To Peter Paul & Mary už v roce 1962 opěvovali krásy stanice Flora a barvitě vylíčili, co vše kvůli ní a v ní může člověk zažít. A Tři sestry popisují noční život v okolí Náměstí míru. Ostatně i Bull Mácha prý přijel do UKDŽ metrem.

Žluté béčko začneme třeba na Andělu. Jedna z nejznámějších krylových písniček jako by sem patřila. Přesně zapadá do celkového kontextu dané lokality (jako že bratříček, osmašedesátý, Rusáci, Moskevská, Anděl, však mi rozumíte). Visací zámek upozorňuje na nebezpečné vandaly pohybující se kolem Karlova náměstí a na stanici Luka se nedá jet jinak než s klasickým popěvkem "Pojedeme na Luka, až kukačka zakuká" v uších.

The Toy Dolls jsou punkovou kapelou, která se před ničím nezastaví (podobně jako pražské metro). Třeba bravurně překlápějí do punku vážnou hudbu. Stejně dobře jim vyšla i skladba pro stanici "Florenc". Nejen děti by jistě ocenily, kdyby cestou na "Kačerov" zpíval Vilém Čok písničku z oblíbených disneyovek. A abychom byli i trochu serióznější, pestří a zavděčili se skutečně všem cestujícím, na Vltavské nemůžeme pouštět nic jiného než Smetanovu "Vltavu".

Ale kdyby byl dramaturgem pražského metra pan Sedláček, slyšeli bychom v lepším případě toto: na stanici Háje písničku "Dobrý den, Majore Gagarine" (protože to dříve byla Kosmonautů). Na Vyšehradě by zněla "Abyste to věděla", kterou zpívá Gott a Walda (protože dřív Gottwaldova) a na Andělu by nehrál Krylův "Anděl", ale dozvěděli bychom se, proč "Moskva slzám nevěří" (protože Moskevská). Ale to jen v případě, že by se pan dramaturg alespoň trochu zamyslel. Daleko pravděpodobněji by tam stejně hrály ty Kristíny a jim podobné.

A tak se také přidávám k výzvě Tomáše Tenkráta. Žádám o odvolání pana Sedláčka, který nekompetentně zapleveluje veřejnoprávní rozhlas hudebním odpadem a/nebo dávno prošlým zbožím a vůbec nepracuje s kontextem, v němž jsou písně vysílány. Připojte se i vy. Přece si nenecháme všechno líbit.