Novoromantická vlna, intimní avantgarda, folktronika, nebo indietronika? Tvorbu hudebního vizionáře Patricka Wolfa do jednoho šuplete nezavřete. Jeho fantazijní eposy, oblačné opusy, ze kterých mží emoce a prší provazy melancholického, slaného deště, zaměstnávají pisálky a pisalky po celém světě již od roku 2003 - tehdy vydal progresivní jiholondýnský štírek po osmi letech vytrvalého mazlení se - natáčení, přetáčení a mazání - svou debutovou studiovou nahrávku "Lycanthropy".

Svéráznou personu Patricka Wolfa ale kromě všech těch povrchních kulturních záležitostí dotváří jeho angažovanost ve sféře sociálně důležitější - v boji proti šikaně a homofobii. Svou sympatickou osvětou - samozřejmě i hudební a módní zručností - si ve smrtelném světě vydobyl nesmrtelnou popularitu, v tom hudebním zase respekt. Jako šikovného hosta si šikanovaného homosexuála na svá turné pozvala jména jako Chicks On Speed, Arcade Fire, CocoRosie nebo Owen Pallett, což samo o sobě nepotřebuje dalšího komentáře.

Ostatně komentovat a komandovat ostatní přísluší jen a pouze klukům a holkám z Pitchforku. Ti Wolfovy nahrávky tak dlouho chválili (přesněji řečeno první tři überosmičková alba), až se tak nějak očekávaně přejedli. Přežranost se projevila při hodnocení předloňské desky "The Bachelor", kterou P4k tak úplně nevykousal. Další strmý pád popularity v redakci média, které má svůj žebříček hodnot postavený na tom, jak moc (anebo málo) se jednotlivé projekty podobají Radiohead, potkal Wolfa s letošní koncepční nahrávkou "Lupercalia".

Právě aktuální desku, pojmenovanou po pohanské oslavě plodnosti, přijel Patrick Wolf včera večer osobně představit na Žižkov. Podobně jako při předloňské, vůbec první pražské návštěvě i tentokráte vyprodal velký sál Paláce Akropolis. Není se čemu divit, extrovertní introvert, manýristický egomaniak, bipolární schizofrenik, muž mnoha tváří a účesů patří k vůbec nejzajímavějším koncertním interpretům poslední dekády. Jeho živé performance často zastíní vlastní hudební produkci, nikdy ji ale nepřehluší docela.

Osmadvacetiletý písničkář před úterním vystoupením v rozhovorech jasně deklaroval, že během aktuálního turné dává přednost živému hraní před hraním si s publikem, a včerejší šou mu dala za pravdu. Ať Wolf seděl u harfy, stál s ukulele, před pianem, za mikrofonem nebo s violou v ruce, vždy nechal mimiku odpočívat a místo laciných gest si zvolil tu těžší z cest, a totiž přesvědčení publika o vlastní výjimečnosti prostřednictvím hudebního kumštu. I když... ono nebylo tak úplně koho přesvědčovat, protože se v Akropoli sešlo nebývale gramotné, protišední publikum.

Hra na pokoru vydržela Wolfovi přesně hodinu. Po šedesáti minutách konečně s typickým frackovským výrazem ve tváři promluvil mezi skladbami - do té doby si vystačil se strohými děkovačkami -, to když uvedl vánoční protestsong z připravovaného EP, které vychází v příštím týdnu. Po prvním výraznějším kontaktu s rozehřátým publikem Wolf pookřál a začal provozovat a pěstovat pózy, které působily zároveň infantilně až roztomile, ale i sexuálně motivovaně. Patrick přesně věděl, kdy si má prohrábnout vlasy, aby fanynky omdlévaly, a kdy mi dát pět v první řadě, aby kolabovali i fanoušci. Navíc když hříšně zatančil, musel Swayze válet tam na věčnosti sudy, protože nikdy nedokázal být tak sexy jako jeho jmenovec - Patrick Wolf.

Pod Wolfovým vlivem zkrátka vypadá svět úplně jinak. A jinak vypadá i při každé návštěvě Wolfova revíru, což je vůbec nejpřínosnější zjištění. Oproti předloňsku se dočkaly velehity "The Magic Position" a "Accident & Emergency" interesantních, mnohem dynamičtějších aranžmá a nový kabátek Wolf ušil i ostatním starším písním. A nová tvorba? Ta včera zněla o pověstnou polovinu lépe než na studiovkách.

Letošní podzim je na nezapomenutelné koncertní okamžiky poměrně štědrý, včerejší vystoupení Patricka Wolfa budiž toho jasným důkazem. Navzdory tomu, že fenomenální multiinstrumentalista tak úplně nezapomněl na svá předsevzetí a předvedl o poznání vyklidněnější tyjátr než předloni - důraz kladl po většinu koncertu na hudební složku -, byl večírek v jeho režii jedním z nejinspirativnějších celé letošní klubové sezóny. Patrick Wolf je půl roku před svou svatbou ve vrcholné formě, což je jistě příjemné zjištění, a to nejen pro jeho snoubence.