"Sladký zpěv umírajících Sirén," nadepsal Lukáš Boček recenzi na druhé album welchských anglických Florence And The Machine. Snad proto, aby každému hned bylo jasné, že "Ceremonials" nebude obyčejná deska. A taky že ne. Nebál se dokonce označit ji za událost podzimu a jednu z nejlepších indiepopových nahrávek letošního roku. "Albu nechybí energie, uvěřitelnost, hitovost, ambice ani niternost. Ať už Florence Welch přišla na tento svět odkudkoliv, každý milovník žánru by před ní měl jen hluboce smeknout," dodal ke své devítce v hodnocení a zasel tím semínko makrorecenzentské pochybnosti. To ovšem vyklíčilo v květinu, která s pochybností nemá nic společného. Co tím chce básník říct? Že i vybraná redakční pětka je ze "Ceremonials" veskrze nadšena. Dvaaosmdesát procent z průměru hovoří jasně.

---

Kristina Bílá - Odzbrojující svět slečny Florence (9/10)
Vztah ke kapele: Jsou přesně tím, co celý život hledám.

Florence Welch je čarodějka. Možná nikde neukazuje zadek a neslintají po ní všichni muži na planetě, co ale provádí se svou hudbou, nejsou nic než kouzla. "Ceremonials" hravě dokázaly srovnat krok s debutovkou "Lungs". Kdoví, třeba ji časem ještě převýší. Hudba se v jejím případě prolíná s uměním, osobitostí i uhrančivostí. Poslech novinky přenese člověka do pestrobarevných světů, které jsou krásné, ale zároveň plné děsivých tváří nebo bájných stvoření. Jako by snad autorka pocházela z odlišné planety. Osobně Florence vidím kdekoliv, jen ne v jednadvacátém století. Uspěchanost doby je totiž "Ceremonials" cizí. Deska hraje spíš na posluchačovy jemnější povahové struny a díky neodmyslitelným chorálům jej nutí obrátit se do myšlenek vlastního nitra. To jsou jen kudrlinky, říkáte si jistě. Možná jsem ohledně Florence And The Machine skutečně až moc sentimentální. Ale s faktem, že mě na zadek posadily "Only In For Tonight", "No Light, No Light" či "Never Let Me Go", nemůžu zkrátka nic dělat.

Katka Guziurová - Nenápadná femme fatale (9/10)
Vztah ke kapele: Na její koncert budu stát několik hodin před halou a pak v první řadě s transparentem "I Love You".

Pamatuju si přesně datum, kdy jsem poprvé slyšela debutovou desku Florence And The Machine. Černou fixou jsem si poznačila do pracovního kalendáře název alba. Na rozdíl od jiných náklonností ta k této divě nevyprchala. Řešení je jednoduché: nenahrává songy, které se otřepou během dvou týdnů. Liché obavy, zda budu při poslechu "Ceremonials" tak v lese jako z "Lungs" prchly už během premiéry "What The Water Gaves Me". Její dramatičnost a vášnivost v hlase ještě více vyzrála. Asi nikdy se nepřejím jejich sborových gradujících refrénů, temnoty, teatrálnosti, ale i citlivosti, kterou do nové desky promítla ještě silněji než do debutu. Celé album mi přijde uvolněnější a vzletnější, možná i střídmě veselejší. Její vůdčí, sytý hlas přináší nespočet mrazivých momentů, mezi kterými si ani nemůžu pořádně vybrat, který je nejlepší. "Lover To Lover", "Spectrum", "Never Let Me Go", to jsou poklady. Pokud ale můžu něco doporučit, tak one album you must hear before you die: "Ceremonials".

Dan Hájek - Neposkvrněnost životem (8/10)
Vztah ke kapele: Debut "Lungs" okolo mě jaksi prosvištěl, s "Ceremonials" je to však jiný zásah.

"Lungs" všichni okolo vychvalovali, u mě však nějaké hlubší zalíbení vzniklo až zpětně, s odstupem času. Z počátku mě chvílemi až příliš odrazovalo, koho všeho v tom "slyším". Burcovala mnou bobtnající krása Bat For Lashes, křehkost Kate Bush, podivnost Siouxsie Sioux a stylové rozevření a la Björk. "Ceremonials" nyní vnímám jako stylově vyrovnanější a svým způsobem čistější. Nechybí naléhavost a paradoxně i patřičná naivita hlavní aktérky, zevrubnější ceremoniál života tu má ale pár trhlin. Přesně to, co mě teď nejvíce baví na "Lungs", na albové dvojce postrádám. Naléhavost, nadšení po prvním poslechu, nadpozemská romance blízká té v "Twilight" sáze. Tady víc vnímám hmatatelnou sázka na jistotu, i když "Ceremonials" není přepisem přes kopírák. Příliš okaté pokukování Florence Welch po úspěchu a nepřipuštění nezdaru ji drží v šachu, zahození stylových zábran se tentokrát nekoná. "Ceremonials" však není žádný propadák, je to stále hodně vysoko a originál Florence. Kromě toho nabízí nemalý počet prvotřídní melancholie a symfonie chmur, které uhranou a neposkvrní od krve.

Jakub Malar - Skvělé druhé album od nástupkyně Kate Bush (8/10)
Vztah ke kapele: Od vydání debutu jí fandím!

Florence Welch mě fascinuje i baví. Píše písně plné duchů, hřbitovů, démonů a přesto není karikaturou, ale naopak působí opravdově, lidsky. Vlastně trochu jako holka od vedle. Když s Machine vydala debut "Lungs", přinesla do pop music svěží vítr. Trochu Kate Bush, trochu Siouxsie, ale hlavně spousta Florence zapříčinilo, že "Lungs" bylo jedním z největších překvapení roku 2009. Vzhledem k tomu, že největší hitovkou byl cover "You’ve Got The Love", měl jsem trochu strach, aby se z ní nestal pouze one hit wonder. "Ceremonials" je ale úspěšným nástupcem, ba co víc, v lecčem debut překonává. Rozhodně je větší v mnoha aspektech včetně produkce a gradujících refrénů, které jsou mnohdy opravdu monumentální. Ke klíčovým skladbám patří singlovka "Shake It Out" a "Breaking Down", ve které se mísí duševní křehkost a strachy z dětství ("Even when I was a child, I've always known/There was something to be frightened of"). Co mi na desce chybí, jsou svižnější skladby typu "Kiss With A Fist" a trochu mi vadí, že skladby na "Ceremonials" jsou postaveny na podobné šabloně, ale to jsou jen drobné vady na jinak velmi podařeném albu.

Petr Balada - Vypuštěná pára (7/10)
Vztah ke kapele: Srdeční záležitost.

Už dlouho se mi nestalo, abych byl takhle zahlcený muzikou po poslechu jednoho alba. Ale jak napsali na NME: "Svět Flo je zase o něco větší a bohatší," a nám, jejím fandům, nezbývá než ho do sebe vstřebat. I za cenu prasklé hlavy. "Ceremonials" totiž není pouhým pokračováním předchozího alba, nýbrž jeho rozvitým souvětím. Posledně kapela nabrala do plic vzduch a teď vypouští páru. Ne ve formě přehnaně dynamických písniček, ale v jejích aranžích. Téměř každá druhá skladba graduje do monumentálního finále. Člověk si při poslechu několikrát řekne, že tohle nemůže dopadnout dobře, že je všeho moc a že kýč už ťuká na booklet, ale chlapci a děvčata to vždy nějak ustojí. Tedy zásluhu má především to děvče za mikrofonem, které s hlasem čaruje jak Kocourek s miliony. V téhle souvislosti se hodí nahodit i dvě negativní udičky. "Ceremonials" chybí k dokonalosti dvě písničky. Jedna ztišená v čistě komorní úpravě za doprovodu jednoho dvou nástrojů a druhá její punkový protipól (zběsilejší následovnice "Kiss With A Fist"), která by tu načančanou dokonalost rozbila.

---

Album: Florence And The Machine - Ceremonials
Průměrné hodnocení: 8,2/10
Celkový čas: 55:57
Skladby: Only If For a Night, Shake It Out, What the Water Gave Me, Never Let Me Go, Breaking Down, Lover To Lover, No Light, No Light, Seven Devils, Heartlines, Spectrum, All This and Heaven Too, Leave My Body