Smashing Pumpkins jsou klubová kapela. Včera se to potvrdilo měrou vrchovatou, aniž by to v sobě neslo nějaké negativní konotace. Málokterá velká skupina má vše tak na háku a je přesvědčená o síle své tvorby, že vyjede na turné s podstatnou částí playlistu z doposud nevydané desky. Stejně tak překvapilo i opravdu skromné vybavení na pódiu, kde navíc hudebníci nesáhli po tradičních bezdrátových systémech, ale všechno šlo poctivě starou dobrou čistou cestou přes kabely. Navíc i světla vypadala poměrně skromně, ale jen do chvíle, kdy se strhla opona za kapelou a rozzářil se světelný park, kterému chyběla snad jen Křižíkova fontána. Jediným smutným rozměrem toho všeho nakonec byla návštěvnost, která byla hodně neslavná a odpovídala spíše klubovému koncertu: odhadované dva tisíce lidí jsou prachbídnou vizitkou, i vzhledem k tomu, že koncert byl poněkud punkově oznámen asi dva týdny předem.

Dostat v šatně číslo 115 ve chvíli, kdy začíná předkapela, je docela jasnou výpovědí. Tou předkapelou byli britští Ringo Deathstarr, kteří se plavili ve vodách noise popu. Největším lákadlem na jejich setu byla krásná baskytaristka a úžasný bubeník. Jejich úloha byla vcelku jasná a svou misi splnili beze zbytku. Vytvořili příjemnou čekací kulisu pro fanoušky. Publikum se jim nikterak výrazně strhnout nepodařilo, ale zasloužený aplaus si nakonec odnesli. Ostatně Česko asi nenabízí žádnou kapelu, která by byla vhodným a důstojným supportem rockovým matadorům okolo Billyho Corgana.

Ten bez nějaké výraznější pompy vkráčel na pódium lehce po deváté hodině a naprosto suverénním způsobem odpálil set songem "Quasar", který se objeví na připravované desce. Žádný profláklý otvírák se nekonal. Přesto novinka zabrala perfektně a řadu fanoušků donutila i občas odtrhnout zrak od dlouhonohé baskytaristky Nicole Fiorentino. Spolehlivě upoutat pozornost dokázal i excelentní hráč na bicí. Pomyslnou šedou myší tak zůstal kytarista Jeff Schroeder, který odvedl mnoho cenné mravenčí práce, aby se frontman kapely mohl plně realizovat. Ten udivoval vším, ale mile překvapil hlavně parádně zvládnutým zpěvem, což u něj nebývá úplnou samozřejmostí. Naopak trochu tahal za uši zvuk Corganova kytarového aparátu, který byl výrazně nepříjemný v kombinaci s jeho běžnou kytarou, ale naopak se hezky rozezněl, když Billy přezbrojil na jiný model kytary.

Nezávislý pozorovatel by s klidným srdcem řekl, že z Corgana arogance tekla po litrech. Poprvé promluvil až po konci běžného setu, který odehrál s tváří pokerového hráče. Trsátka do davu neházel, ale s nepřítomným výrazem odhazoval. Byla to zvláštní hra, ale působivá a dokonale podtrhující tuto zvláštní osobnost. Bohužel v sobě přinesla i hanebné opomenutí stěžejních pecek jako "Today" nebo "Disarm", ale to je asi jen jedno z dalších specifik potvrzujících to, že Corgan hledí spíše kupředu než nostalgicky do minulosti. Ale i tak došlo na opravdu zásadní kusy jako "Zero", "Muzzle", "Thru The Eyes Of Ruby" nebo "Bullet With Butterfly Wings". Parádní hudební výkony, silné songy, působivá světelná show a strhující atmosféra tak daly vyniknout síle současných Smashing Pumpkins včetně jejich nových songů.

Pokud se celý koncert dá nějak hodnotit, tak jen asi jako přerostlá povedená klubová show se všemi pozitivy. Leč daleko sympatičtější by asi vše bylo s řádnou a včasnou propagací a s možností seznámit se s repertoárem kapely, protože publikum v klidu stráví dvě neznámé novinky, ale podstatně hůř to půjde, když jich je třeba osm. Ale stejně nezbývá než před Billym smeknout, protože kapela opravdu nezanedbala nic a předvedla precizní show i před návštěvou, která byla spíše nedůstojná, v porovnání s tím, co přišlo ve stejný čas na jiného plešatého zpěváka o pár metrů vedle.