A ještě jednu věc hlásá Xindl X v souvislosti s vydáním "Xpívánek": "Dobrá písnička se prej pozná podle toho, že je dobrá, i když ji zahrajete jenom s kytarou." Takže, dámy a pánové, Xindl X v roce 2011 úplně obnažený... Ha ha. Jak se vám líbí? Petru Adámkovi dost. "Většina písniček funguje i bez aranží, bez producenta, zkrátka oholené na kost. Navíc mnohem intenzivněji - a to je jasně největší přednost - vyzní všechna ta sdělení a Xindlovy společenské (auto)protesty," napsal s tím, že tohle album má šanci oslovit i folkaře, kteří Ládkovi zatím nemohli přijít na chuť. Se sedmičkou, kterou albu udělil, však v naší redakci souhlasí jen jeden jediný člen, všem ostatním se "nahý" Xindl líbí podstatně míň. V průměru od nás tedy pouhých čtyřiačtyřicet procent.

---

Honza Průša - I "Láska v housce" se najednou dá poslouchat (7/10)
Vztah k interpretovi: Baví mě jeho texty, ale hudebně by se měl víc najít. Rozmyslet se, jestli chce být písničkářem, nebo dělat nudný komerční pop.

Vydat znovu svá dvě alba v podobě dvojcédečka v chudší, akustické a vlastně jakoby neprodukované verzi, se na první pohled zdá jako zvláštní a nepochopitelný nápad. Protože tím těžko nabídnete něco nového. Xindl X ale dokázal hned několik věcí. V první řadě jsem si uvědomil, že není problém uposlouchat v kuse jeho dvě desky v délce celovečerního filmu (gratuluju!). Pak také skutečnost, že ty písničky fungují samy o sobě, bez nutnosti oblékat je do leckdy pitomých nablejskaných oblečků. A to je i nejdůležitější. Protože skladby obnažené na kost, bez zbytečného důrazu na absolutní vyleštěnost a přeprodukovanost, se všemi nedokonalostmi ve zpěvu Ondřeje Ládka (a že jich je!) mě baví ještě o něco víc než ty původní. Často ztratily hodně ze své umělosti (zvlášť oproti druhé desce a třeba taková "Láska v housce" se najednou i dá poslouchat). Výsledkem by mohlo být pro Xindla X doporučení. Až budeš dělat třetí album, vykašli se na dokonalost a sterilní čistotu a soustřeď se (ať už s kapelou, nebo jen s kytarou) taky trochu na špínu, emoce a opravdovost.

Pavel Parikrupa - K táboráku a s flaškou (6/10)
Vztah k interpretovi: Postupně chladnoucí nadšení s občasnými pozitivními záchvěvy.

Prý Xindl chystá zpěvník - pak by jeho nové akustické dvojalbum bylo v kompletu s tímto zpěvníkem ideálním materiálem pro lidi, co chtějí Ondřejovy písně hrát a zpívat sami na večírcích s kamarády, u táboráku a tak. Mně jako běžnému posluchači, který zná Xindlovy obě studiové desky, připadá nápad s vydáním všech písní v ohlodané unplugged podobě docela zajímavý pro jeden či dva poslechy. Přiznám se, že pak už mne to tak nebavilo a poslech obou alb v celku je doslova vyčerpávající. Na koncertě by mi to asi tak nevadilo, ale tady poslouchat hodinu a půl jen rychlopalného Xindla se španělkou je únavné. A jinak pro písně samotné platí to, co už bylo řečeno v (makro)recenzích obou autorových alb: jednou výborná práce se slovy, vtipné hříčky plus skvělé nápady a podruhé trapnost a kolovrátková nuda. Ale jak říkám: s placatkou něčeho ostřejšího, rameno na rameno, vidět krev na prstech, žíly na krku, sliny a to magické spojení s posluchačem, to by byla jiná.

Simona Knotková - Spíše fanouškovská záležitost (5/10)
Vztah k interpretovi: Jeho hudba jde absolutně mimo mě.

O Xindla X jsem se nikdy nezajímala. Hlavně jsem tedy nikdy nevěděla, co přesně si mám o něm myslet. Že je zdatný textař (když tedy opomenu rádoby vtipné úlety typu: "Jsem mamut a mám úd," ehm) a umí napsat dobrou písničku, to popřít nemůžu. V čem tkví tajemství jeho celorepublikového úspěchu, mi ale zůstává nadále utajeno. Každopádně předsudky stranou, v akustickém hávu může být přece všechno jinak. Je pravda, že taková "Láska v housce" v čisté kytarové verzi mi už tolik neleze na nervy a dá se poslouchat, aniž bych měla chuť při tom vyhodit přehrávač oknem. Některé skladby si o studiové aranžmá oproti tomu přímo říkají, například "Relativní blues". Potom je tu ovšem zase "S lítostí vám oznamujeme" a ta je naopak v neošacené verzi takřka dokonalá a teprve tady dostává ten správný naléhavý důraz a melancholický podtón. Ládkův záměr předvést posluchačům své písně v akustické podobě určitě oceňuju. Pořád je mi milejší "výběrovka" v takovéto formě než kupříkladu v remixové. Nemůžu se ale ubránit názoru, že "Xpívánky" jsou čistě pro fanoušky Xindla a ty ostatní asi už moc neosloví.

Ondřej Hricko - "Xpívánky" mě budou strašit ještě hodně dlouho (3/10)
Vztah k interpretovi: Dosud jsem se snažil si ho příliš nevšímat.

Xindl X na to jde chytře. Hned na úvod zařadil svůj asi největší hit "Anděl", čímž posluchače hned v počátku "zachytí". A to je třeba, protože vzít si za cíl udržet pozornost po celou stopáž dvojalba (necelá hodina a čtyřicet minut) je vskutku obdivuhodné. Obzvlášť když jde o čistě akustickou nahrávku s pouhopouhou španělkou v ruce. K tomu je třeba notná dávka sebevědomí a důvěry ve vlastní texty. A právě ony v téhle zkoušce kvality pohořely. Téměř do jednoho jsou prvoplánové, bez hloubky, jen jakési krátké grotesky jednoho snad až příliš sebevědomého autora, který se pasoval do role mluvčího moderní doby. Vezmu-li českou písničkářskou scénu, ať už v době před revolucí, či po ní, měli jsme vždy skvělé umělce, kteří také nahrávali(jí) výborná alba jen s kytarou v ruce. Pokud Ládek zastupuje tu naši generaci, pak je mi smutno. V rádiu se hity jako "Láska v housce" či zmíněný "Anděl" daly poslouchat i přes mírnou otravnost, ale bez aranží a elektriky jsou tyhle "Xpívánky" vážně neposlouchatelné. Výjimku tvoří snad docela zajímavá "Chemie", ale to je trochu málo. Akusticky už nikdy více, prosím!

Lukáš Benda - Čas a peníze (1/10)
Vztah k interpretovi: Upřímný.

Sleduju Ondřeje téměř od mamutích dob a povím vám, málokdo má za sebou tak strhující životní vývoj a příběh jako právě Xindl X. Z nesmělého, ovšem osobitého ohníčkáře v sebevědomou, sterilní selebritu. Snadno a rychle. Debut jsem před třemi lety ocenil desítkou, druhou desku vloni pětkou, třetí nyní jedničkou. Vykalkulované nahrávky je třeba trestat a lepší zasáhnout u bezvýznamné rekapitulační bestofky než někdy v budoucnu. S velkým očekáváním vyhlížím Xindlovu nadcházející studiovku, protože pokud se ta povede, mohla by Ondřeje přiblížit tam, kam díky svému jedinečnému textařskému umu jistojistě patří, tedy zpět k dvojcifernému hodnocení. "Xpívánky" dávají Xindlovi jen čas k práci na zlomové desce, která teprve rozhodne. Rozhodně pak není aktuální akustické album žádný jedničkový průšvih, písně obsahuje dobré, byť s prošlou spotřební lhůtou. Jenže vydávat alba, jen aby se nezapomnělo a namastila se kapsa, to není dobrý nápad.

---

Album: Xindl X - Xpívánky
Průměrné hodnocení: 4,4/10
Celkový čas: 50:08 + 49:05
Skladby: CD1: Anděl, Styky, Relativní Blues, Nech to koňovi, Můj cíl, Mamut, S lítostí vám oznamujeme, Čert nás vem, Pac a pusu, Moje malá milá, Žádaný a nežádoucí, Restart, Cool v plotě, Dysgrafik / CD2: Chemie, Láska v housce, Mindráček, Mlč a buď ráda, Hollywood, Nejsem obtloustlý, Nejlepší kuchař, Televizní vysílení, Tradá na Beroun, Budeme noví, Morální sex, Poslední