Písnička "Always" (taktéž zazněla na koncertě) má malebný, pohádkově laděný videoklip - svým způsobem to je velmi volná variace na pohádkový příběh o Sněhurce a na ten s Ledovou královnou. Pohádkový happyend se v Incheba Areně nakonec bohužel v pravém slova smyslu nekonal (o tom však později). Ve zhruba do půlky zaplněné hale bylo chladno, fanoušků za ta léta ubylo a přišli převážně jen ti věrní (tehdy - poprvé - byl kompletně narvaný prostor hned vedle, dnešní Tesla Arena). Ostatně stejně tak postupně klesá vyrovnanost nahrávek Erasure. V rámci současné tour je patrné, že album "Chorus" Andy a Vince už nikdy nepřekonali. Ale hezky popořádku...

Večer měli naplno rozjet Datwerk, kteří ohlásili pro letošek comeback. Po zhlédnutí jejich vystoupení došlo na utvrzení již definitivně platných faktů, že návrat, který se uskutečnil zhruba šest let zpátky, měl být tím posledním. Ale je pochopitelné, že v moment, kdy se znovu rozjel Oceán, bylo třeba obnovit i Datwerk, který však vždy byl spíše v jeho stínu. Počátek setu ještě vypadal slibně, to zazněly dnes již legendární "Nebe nad hlavou" a "Zdá se, že...", pak ale vše postupně upadlo do patosu a stereotypu, bez nulové invence a hudebního posunu (možná to byl záměr této dvojice). Zpěvák Petr Tengler zvolil image svých největších oblíbenců: Andyho Bella, Davea Gahana a Thea Hutchcrafta z Hurts, aby se nám to nijak nepletlo. Těch čtyřicet minut sice nikoho neurazilo (dokonce se i tleskalo do rytmu), ale o zážitek číslo jedna taktéž nešlo.

Andy Bell a Vince Clarke to pak se svými doprovodnými zpěvačkami měli velice snadné, od prvních taktů "Always" byli všichni na jejich straně. Vince vypadal jako vždy rozvážně a tak nějak, že se ho na té scéně vůbec nic netýká, a Andy to vlastně odtáhl i za něj. Pódium bylo osazeno prapodivnými konstrukcemi a soškami, které mi dost evokovaly jinou pohádku - "Krásku a zvíře" (ale neptejte se mě proč, byl to jen pocit). Středobodem byl jakýsi ornament, který se v přídavcích ("Oh L'Amour" a "Stop!") proměnil v pestrobarevnou vitráž. Nebyly žádné projekce, jen efektně naprogramovaná světla, více totiž nebylo třeba.

"Tomorrow's World" sice nebude nikdy nijak zásadním kouskem v diskografii Erasure, ale něco málo v první polovině setu z této desky fungovalo, zejména "When I Start To (Break It All Down)". Naopak před "Be With You" si Andy postěžoval, že už mu sem tam texty nelezou do hlavy. Ale i tak, pecky "Breath Of Life" a "Chorus" celou šestici písní (pokud vezmeme v potaz i orchestrální outro) z novinky hravě strčily do kapsy. "Blue Savannah", "Drama!", "Ship Of Fools" nebo "A Little Respect" nemohly chybět, přesto mi přišlo, že úsek před částečně akustickou "Alien" šlapal více, i když ty nejznámější věci zazněly až v samotném závěru.

Ten, kdo se nenechal jen strhnout vírem hitových singlů, si však mohl všimnout jiné věci. Andy nebyl ten Andy Bell, kterého známe z dřívějších koncertů a záznamů (i z celkem nedávné doby). Vesměs moc nevtipkoval, nedělal tolik skopičinek, některé vokální pasáže (hlavně v "Chains Of Love" a v "Sometimes") za něj odzpívaly vokalistky, den před pražským koncertem se nechal ostříhat dohola a působil chvílemi drobet skleslým dojmem. Možná to bylo jen pouhé vyčerpání z náročného programu, co teď Erasure mají. Ojedinělý vtípek se týkal právě tohoto, když Andy prozradil, jakou nejlepší medicínu má právě u sebe (ukázal na kelímek s horkou vodou, citronem, medem, zázvorem a prý whiskou). Objevují se však zároveň také informace (ty nemusejí být vůbec pravdivé), že Andy, který v roce 2007 oficiálně přiznal, že je již několik let HIV pozitivní, na tom není zrovna nejlépe. Ať už je to tak, nebo tak, zaslouží si smeknout velkou poklonu za heroický výkon, který v Inchebě předvedl, zpívá mu to pořád skvěle.

Erasure i přesto, co bylo řečeno, rozpoutali velkou show, v rámci které nezapomněli připomenout nejeden milník své kariéry (je jasné, že na všechny hity se prostě dostat nemohlo). Fanoušci odcházeli z pražského koncertu maximálně spokojení, jak však dopadne celý příběh, zůstává zatím otevřené. Možná je toto i poslední tour, kterou tito chlápci, kteří se poznali přes inzerát, odjeli společně. Snad tomu tak ale nebude, pohádky přece mají šťastný konec, ne?