Most přes minulost se přesně v devět hodin pražského času začal spouštět ze stropu O2 areny, aby se zastavil těsně nad snadstotisícihlavým, sasky syčícím hadem. Po monstrózním ocelovém kolosu na pódium z útrob vysočanského industriálního portálu vystoupali kontroverzní východoberlínští reprezentanti Neue Deutsche Härte, vkusní i nevkusní, opěvovaní i zatracovaní, Rammstein.

Hořící mikrofony a ohňostroje v uzavřeném prostoru má tuzemské publikum šanci spatřit rok co rok, Rammstein jsou fenoménem a při každém svém turné neopomenou Prahu (v krajním případě polskou slezskou část Česka) navštívit. Pro každého návštěvníka, každou návštěvnici jsou jejich návraty doživotním zážitkem. Nejinak tomu bylo tentokráte, když radost R+ rozsévali s hořící loučí a českou vlajkou v ruce. I když radostí se spíše než Češi a Češky přežrali Sasové a Sasky. Do ex-Sazky zavítalo na víkend na výlet snad celé východní Německo.

Rammstein to všem vytmavili úvodní hymnou "Sonne", při které poprvé vzplála jejich vozová hradba. Skutečně neskutečné. Ve slovy těžko popsatelné atmosféře, jež (především) zpočátku ve slávistické hale panovala, bylo snadné se ztratit. O nalezení se postaraly šlehající ohně. Vlna fanouškovské a fanynkovské energie rozpálila kapelu doběla. "Amerika" a "Keine Lust", také "Sehnsucht" a "Asche zu Asche". Úvodních šedesát minut patřilo rané tvorbě ansámblu charismatického Tilla Lindemanna, který si během teatrálního představení sáhl až za dno svých možností a po další šedesátiminutovce končil i za hranicí sebedestrukce. Till nechal v Praze všechno, možná i něco navíc, podobně jako jeho ovečky.

Ještě před vlčím opusem "Du riechst so gut", který zněl - světe div se - úplně jinak než při tradičních sobotních rockotékách ve Vagónu, zazněly vyčpělé kdysihity "Feuer Frei" a "Mutter". Naopak vůbec nejpůsobivější divadlo večera sehráli při "Mein Teil". Lindemann nechal v kotli povařit klávesistu Doktora Lorenze. Pětimetrové plameny a série explozí - každý další komentář je zbytečně nadbytečný.

Milovníkům a milovnicím nejstarších alb šestičlenné formace se podlamovala kolena. "Links 2-3-4" a "Du hast". Rammstein přestali hrát a zpívající dav doprovázeli jen ohromenými výrazy ve tvářích. Pokud podobně (neřku-li ještě lépe) probíhá každá šou Rammstein, už se nedivím, že jich během aktuálního turné dobrovolně absolvují tolik - 6. listopadu zažila premiéru Bratislava, derniéra se chystá na 8. března 2012 do Antverp.

Druhou hodinu galapředstavení zahájili první novou písní - "Haifisch" z aktuální studiové nahrávky "Liebe ist für alle da". Šoumen Lorenz, oděný ve flitrové uniformě, pádloval v člunu po hlavách fanoušků a fanynek - mimochodem, outfit obecenstva svou kreativitou trumfoval i módní přehlídku vystupujících. Během žraločí písně Lorenz zase roztáhl českou vlajku, vůl, měl si vzít německou, býval by se dočkal aplausu.

Následující song "Bück dich" doprovázelo další impresivní číslo, tentokráte pěstování otroctví na padajícím mostě. S/M hrátky v přímém přenosu. Kapela se přemístila z hlavního pódia doprostřed arény a dokázala, že Rammstein jsou nejlepší koncertní kapelou na světě i bez ohňové šou a blyštivých efektů. Nicméně, obscénní gesta si Lindemann a spol. neodpustili. Ejakulace do davu - díl první. Postříkané publikum plně nahradilo výbušniny a explodovalo při bojovné etudě "Mann gegen Mann".

Frontman si sykl o vodu a spustil závěrečnou píseň základní hrací doby, baladu "Ohne dich". Praha zažila vůbec první koncert, během kterého publikum neodcházelo ještě před prodloužením na metro. Vydržet do konce a absolvovat davové šílenství v U-Bahnu opravdu stálo za to. Všichni tak zůstali strnule na svých místech, křičeli "Zugabe! Zugabe! Zugabe!" a Rammstein se vrátili. Poprvé, ne naposled.

"Mein Herz brennt", "Wollt ihr das Bett in Flammen sehen" a "Ich will". Atmosféra v aréně houstla a byla ještě hůře popsatelná než prve. Tak nějak to muselo vřít při gladiátorských kláních plných krve. Při "Pussy" došlo k druhému orgasmu. Lindemann ukázal, jak se to dělá, když stříkal ze sněžného, falicky vytvarovaného děla. Na saská těla dopadaly pěna a konfety. Škoda jen, že při poslední skladbě z druhé várky přídavků vypadl pekelníkům zvuk. Ale jen Bůh je dokonalý.

Závěrečná píseň "Engel" dokázala, proč je černě okřídlený Lindemann považován za boha. Je dokonalý. Celé dvouhodinové představení bylo dokonalé, zůstaly po něm ohořelé mrtvoly Němců a Němek a nezapomenutelné vzpomínky. Rammstein se do Prahy tentokráte vrátili - ne poprvé a jistě ne naposled - s tím nejlepším, co kdy z jejich dílny vzešlo. A kdyby bývaly rozburácely arénu i dráždivé tóny "Eifersucht", neváhal bych R+ propůjčit ocenění za nejlepší koncert roku, dost možná mého celého dosavadního života.