Začátkem minulého roku kapela Scorpions oznámila konec působení. Byla to docela překvapivá zpráva. Obzvlášť když skupina jela turné, vydala velmi dobře přijaté album "Sting In The Tail" a vůbec vypadala na vrcholu sil. A právě to udali rockeři jako důvod svého konce. Chtěli prý skončit na vrcholu. Věřme jim to a přejme.

Aktuální album, možná trochu ironicky nazvané "Comeblack", obsahuje v první polovině nově přepracované hity kapely a v druhé coververze slavných skupin, které Scorpions nejvíce ovlivnily. To znamená, že se tady jedná spíš o dárek pro věrné fanoušky než o počin cílený na rozšiřování jejich řad.

Ať už profláklá, byť stále dokonalá rocková hymna "Wind Of Change", či má oblíbená "The Zoo", ze všech do jedné je cítit aktuální síla formace. Klaus Maine zpívá jako zamlada a hlas má stále silný jako v začátcích, naopak mi přijde, že se za tu dobu, co řádí na pódiích a ve studiu, ještě vybrousil. James Kottak, který nedávno vydal své sólové album, je rozhodně jeden z nejlepších rockových bubeníků, přinejmenším v domácím Německu. Jeho hra je úžasná a osobně jsem ji vždy velmi obdivoval.

První předělávkou na albu je "Tained Love" od Glorie Jones. Je to sice už trošku provařený hit, který dle svého přepracovalo už mnoho skupin, v minulé dekádě například kontroverzní rocker Marilyn Manson, ale kapele sedne výborně. Album pokračuje v podobném duchu. Jako další si totiž Škorpíci vybrali skladbu "Children Of The Revolution" legendárních T-Rex. Rockeři tedy sáhli opět do "šedesátek" a je cítit jejich nadšení a cit pro tuto dobu. Od koho je v pořadí třetí cover, snad ani nemusím připomínat. "Across The Universe" je krásná píseň, která se v kterémkoliv zpracování originálu příliš blízko nepřiblíží. Slavný hit od anglických Small Faces "Tin Soldier" je po předchozím "ploužáčku" příjemným probuzením stejně tak jako předposlední "All Day And All Of The Night" od The Kinks. Při ní se můžete kochat poslechem parádních kytarových sól Rudolfa Schenkera. "Comeblack" uzavírá "Ruby Tuesday" od Rolling Stones.

První polovinu alba je těžké hodnotit. Scorpions za svou kariéru přivedli na svět mnoho skladeb, na které svět nezapomene, a právě úvodní "sedmička" patří mezi ně. Je dobře, že pánové nelenili a nahráli je znovu v aktuálním složení. Alespoň si budeme pamatovat, jak zněli na konci své hudební cesty. S čistým svědomím můžeme odpovědět, že dobře. Nutno ještě vyzdvihnout nahrávky na druhé půlce alba. Kapela je natolik zdatná, hudebně kvalitní a zkušená, že si se všemi poradila na jedničku. I výběr z let šedesátých je sympatický, až na výjimky jde o ne až tolik provařené pecky té doby.

"Comeblack" není zbytečným albem jako některé jiné kompilace, není jen tahákem dalších peněz z kapsy fanoušků, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to spíše příjemné studiové rozloučení legendy, která nepotřebuje psát nové skladby, ona to už nemá zapotřebí. A my můžeme jen poděkovat a se slzou v oku se s nimi možná nadobro rozloučit. Ale nebojte, vydavatelství nás ještě budou po dlouhou dobu zásobovat nejrůznějšími výběrovkami i nevydanými živáky, takže tak úplný konec to ještě není. A když vám bude doopravdy smutno, stále si můžete ještě pustit "Lovedrive" či "Love At First Sting".