V pátek večer mohl mít náhodný návštěvník při vstupu do pražského Rock Café dojem, že se omylem ocitnul na besídce prvního ročníku střední školy. Ovšem už záhy musel změnit názor. Pódium okupovala parta hošíků s nástroji, předstírající, že jsou rocková kapela. Ačkoliv se věkový průměr členů The Colorblinds pohybuje kolem patnácti let, hudebně z nich vyzařovala sebejistota a suverénnost.

Server Bandzone.cz akci Showcase pořádal již třetím rokem. Princip je jednoduchý: naživo ukázat nejzajímavější kapely, které se na webu za poslední rok zaregistrovaly. Hlavním smyslem akce je pak ukázat světu, zvláště pak odborné veřejnosti, že to s tuzemskou hudební scénou není tak bídné, jak se říká. Pořadí kapel určilo losování chvíli před zahájením. Ačkoliv vše tedy bylo v rukou náhody, nutno říct, že náhoda měla mimořádně šťastnou ruku.

The Colorblinds mají svým poprockem zacíleno hlavně na později narozené publikum. Náctileté holčičky s transparentem udělaly atmosféru, jakou by mohly závidět podstatně známější kapely. V kontrastu s tím vyznělo vystoupení Wild Tides. Kdo chtěl slyšet syrový rock'n'roll, dostal ho pořádnou nálož. Trio ukázalo, jak zní muzika ze špinavé garáže kdesi na periferii velkoměsta. Nejsou prachy na nájem a už vůbec ne na basu. Bicí a dvě kytary k pořádnému kraválu přece stačí. Ač v okleštěné sestavě, přesto Wild Tides disponují jistým charisma. Nic na tom nemění očividný nadhled, s jakým k věci přistupují.

Kdo u téhle kapely postrádal líbivost a chytlavé melodie, obdarovali ho 12° Bagpipers. V souvislosti s tímhle sedmičlenným tělesem ze Strakonic se nabízí škatulka ska, ovšem jejich produkce sahá daleko na území popu. Česky zpívané texty a nepřehlédnutelný důraz na zapamatovatelnost z nich dělá žhavé kandidáty na tahouny tuzemských festivalů.

"Wales má Enter Shikari, Morava The Truth Is Out There." Tím by mohlo být řečeno vše. Ovšem kvartet z Ostravy si zaslouží víc než jen strohé konstatování. Inspirace zpoza kanálu La Manche je u nich evidentní a ani muzikanti sami se od svých vzorů nedistancují. Nechybí jim nasazení ani energičnost, stejně tak ctění hardcorových kořenů. Ve srovnání se svými vzory však přeci jenom elektronické postupy používají v o něco hojnější míře.

V backstagi byli holešovští Segment považováni za nepsané favority večera. Do jisté míry na tom měla podíl účast v jisté televizní soutěži. Upřímně řečeno, i kdyby do té doby hráli jen po hospodách a hasičských bálech, svůj potenciál by skrývali jen obtížně. Nabízí se srovnání s americkými Papa Roach. Houslista v sestavě je patrně nejviditelnější rozdíl. Image mají stejně vypilovanou jako kapely vyprodávající stadiony. Jediné, co se jim dá vytknout, je, že v mládí možná až příliš poslouchali český agro metal, který místy prosakuje do jejich tvorby.

Přestože se jednalo o náhodný výběr, vystoupení Pitch Bender na závěr večera sedlo přímo dokonale. Po kytarovém burácení bylo jejich jazz-soulové preludování pohlazením po rozervané duši. Jejich hudba se převalovala a proplouvala sálem, jako by chtěla urovnat zkázu, kterou předchozí interpreti způsobili svými nemilosrdnými kytarami.

Diskuse o tom, kdo byl z vystupujících lepší a kdo horší, je bezpředmětná. Takhle otázka nestojí. Každá z kapel disponuje něčím, co ji staví o úroveň výš než zbytek scény, kterou zastupuje. Jisté je, že česká hudební pódia s nimi musejí počítat. Jestli se však v celém rozsahu naplní očekávání, která do nich organizátoři akce vložili, ukáže teprve čas.