Nenechte se zmást názvem. Přestože Ondřej Ládek v rok starém rozhovoru pro musicserver prohlásil, že třeba za pár let nějaké "Zpívánky s Xindlem" pro děti vydá, "Xpívánky" jsou prostými akustickými podobami jeho obou doposud vydaných desek. Označení prosté berte v tomto případě doslova, jelikož kromě hlasu a akustické kytary na obou deskách víc nenajdete. Šlo však o záměr - kdybyste se jej zeptali na přidanou hodnotu, odpověděl by vám, že přidanou hodnotou jsou až ty aranže na deskách. Síla "Xpívánek" je prý právě v té jednoduchosti a prostosti.

Nutno uznat, že poslech jeho slova víceméně potvrzuje. Většina písniček funguje i bez aranží, bez producenta, zkrátka oholené na kost. Navíc mnohem intenzivněji - a to je jasně největší přednost - vyzní všechna ta sdělení a Xindlovy společenské (auto)protesty. Xindla X totiž není důležité poslouchat, ale slyšet... Za všechny jmenujme "Chemii" nebo "Pac a pusu". Na druhou stranu je o to víc - zejména ve výškách - zřejmé, že zpěv nepatří mezi Ládkovy silné disciplíny.

Pak je tu další, o mnoho pragmatičtější rozměr. Jelikož písničkář chystá vlastní zpěvník - "Xpěvník", tedy notové, akordové a textové záznamy všech svých písniček, jsou "Xpívánky" vlastně takovým vodítkem, jak ty písničky naživo hrát. Třeba u praskajícího táboráku. Díky tomu možná přijdou Xindlovi na chuť i lidé z řad folkařů, jimž nejsou jeho zaranžované desky po chuti. Zajímavý je fakt, že většina skladeb v této podobě pochází ještě z dob před vydáním klasických desek. Jednoduše šlo o jakýsi auto-filtr - pokud skladba neobstála v akustické podobě, na album se vůbec nedostala.

Pokud tedy k dvojcédéčku přistoupíte s heslem "folk není sprostý slovo", jako k obyčejným folkovým písničkám s fajn texty, budete spokojeni. Jestli čekáte nějaké překvapení, něco nového či žánrové odchylky, jak se to občas děje na koncertech, odečtěte si od výsledného hodnocení bod či dva.