Svezl se na vlně Jamese Blunta, který v roce 2005 rozvzlykal celý svět, a pak svoji sladkou žvýkačku mlel v puse tak dlouho, až to všechny přestalo už na druhé placce bavit. James Morrison se od svého předchůdce poučil. Dokáže svoje boláky interpretovat s mírou a vkusem. Je ale nutné zdůraznit, že songy jsou ušité na míru ženským rozdrásaným srdcím.

Morrisonův třetí počin nevybočuje výrazněji od těch dvou předešlých. Čerpá z nich to podstatné, lehkost z "Undiscovered" a mohutnější refrény z "Songs For You, Truths For Me". Výraznější posun se ale nekoná, jediné větší překvapení představuje song "Forever", který je na Morrisonův standard rozvernější s netypickými latinsko-americkými rytmy.

Anglický muzikant má už body k dobru za svůj zastřený chraplavý hlas, kterým si k sobě musí přivábit plno citů chtivých posluchaček. James Morrison skrze svůj hlas dávkuje pořádná kila melancholie, zasmušilosti a emocí. Dokáže to ale všechno držet v civilní míře a nestává se z něj šašek, který cíleně míří do stejných terčů, které už dvakrát zasáhl. Na "The Awakening" využívá více své kytary a upustil od notování u klavíru. Lehce koketuje s osmdesátkami v "Beautiful Life" a snaží se songům nastolit jiné než střední tempo, jak jsme u něj zvyklí, a vychází mu to, protože nezní jako atrapa a pořád je pánem svých tónů.

Nejsilnějšími tracky na placce jsou první dva singly. Zamilovaná "I Won't Let You Go", opírající se o lehký orchestrální podklad, a duet s Jessie J "Up", jež sice notně čerpá z jeho předešlé spolupráce s Nelly Furtado, ale i tak věřím, že má píseň velké hitové ambice a stane se jedním z kandidátů na přední umístění v hitparádách. Zbytek písní je velice vyrovnaný, ale je celkem těžké najít jednoznačný hit, který by vybočoval. I přes tento malinký kaz odvedl mistr Morrison slušnou, ale vcelku průměrnou práci.