Björk je fenomén. O tom není pochyb. Ve věku rodičů mnoha našich čtenářů hopsá po pódiu v ramenatých šatech a olbřímí zrzavé paruce, vymýšlí koncepty, které propojují technologii a přírodu, a nahrává desku, která je historicky prvním app albem, tedy albem, které spojuje aplikace pro iVěci s hudbou. A hudbou vůbec ne jednoduchou. Adam Eff ale, zdá se, desku "Biophilia" pochopil. "Odpočítám-li celý koncept a finty, které z každého songu dělají něco nemravně nezvyklého, a odečtu-li i všechny ty nástroje a opomenu-li ty překrásné verše 'Virus', zůstane mi hudebně moc pěkná a náročná deska, chtě nechtě, revoluční, na kterou se vyplatilo čekat," napsal v hlavní recenzi, ve které albu udělil maximální hodnocení. A protože Björk je fenomén, nemohla naši redakci minout makrorecenze. A přestože všichni zúčastnění šli s hodnocením níže (v jednom případě dokonce pod průměr), odchází od nás paní Guðmundsdóttir s čistým štítem - 78 procent.

---

Lukáš Boček - Pro vesmír zašustění celofánem, pro posluchače galaxie (9/10)
Vztah ke skladatelce: Její podivnost a originalita mi vždy spolehlivě zaručí husí kůži.

Hudba Islanďanky Björk má mnoho společného s pruhem látky. Položte ho někam, poté to udělejte znovu, ale zaručuji vám, že už nikdy se vám nepodaří vykouzlit stejné záhyby jako prvně. Vždy budou trochu jiné, trochu jinak zvlněné, pokaždé se složí do odlišného tvaru. Stejně jak její vize hudby. Je nepoddajná, někdy nahodilá a stejně si vždy zachová svou integritu. A proč to banální přirovnání k látce? "Biophilia" totiž místy banálně zní. Vystačí si s pár tóny, jedním nástrojem (jako například v "Hollow"), ale hororové vícehlasy a organické aranže vám hlavou proletí stejně efektně jako kometa na letní obloze. Nemá smysl se pouštět do sáhodlouhých výkladů, jak deska zní a jak působí na svého posluchače. U každého se totiž zpěvaččin vesmír rozroste do úplně jiných šířek, které u některých budou nabývat spíše mikroskopických rozměrů. Pro jiného bude tento kakofonický cirkus to pravé, co ukojí jeho touhu po epické jedinečnosti. Björk už sice nadobro opustila veškerou hitovost, ale začala si hrát a její experimenty dokážou zabavit na dlouhé tiché noci.

Dan Hájek - Lekce z kombinatoriky (9/10)
Vztah ke skladatelce: Vše mezi "Debut" a "Biophilia" do sebe pěkně logicky zapadá, Björk je mocná čarodějka.

Fascinace, s jakou Björk pracuje se zvuky a svým hlasem, nebere konce. Každé čekání je zakončeno odvážnou misí, na které můžete získat pocit, že výslednou kombinaci nálad se nepovede důkladně rozmotat. Opak je však pravdou a platí to i v tomto případě. "Biophilia" je minimalistická, křehká, hrubá a komplikovaná zároveň. Ona rozhraní jsou důkladně zašifrována jejím chápáním muziky a způsobem natáčení. Matematické postupy jsou přesto v pevném sevření této barevné mozaiky, i když písničky se striktně nedrží té provařené formule sloka-refrén. Na první pohled se může i zdát, že je to všechno jen jakýsi návrat k původním kořenům po Timbo variaci jménem "Volta". Je to klasičtější Björk, přesto v nových dimenzích. Niterný mikrosvět posluchače uhrane, rozpřede vesmír uvnitř mysli a zavede na křižovatku rozvětvené vědy o smyslu existence člověka, neznámém městě, tajuplném státu bez hranic, naší planetě a celé Mléčné dráze. Možná v ní přece jen nejsme sami... "Biophilia" by mohla být detailním obrazem světa okolo nás.

Honza Průša - Björk na jednom ze svých vrcholů (9/10)
Vztah ke skladatelce: Když vyšel singl "Army Of Me" a MTV jej točilo pořád do kola, byl jsem nadšen. Od té doby ji sleduji, ale náladu na poslech jejích desek mám jen párkrát do roka.

"Biophilia" je pro mne jen další album od Björk. (Zatím) se dobrovolně vzdávám všech jeho nadhudebních záměrů a multimediálních propletenců. I tak jsem nadšen. A to proto, jaká je Björk už léta. Pořád máte možnost v hudbě objevovat nové kouty, nové zvuky, hrát si s nimi, vychutnávat je. K tomu její melancholický, tajemně studený a unikátně zabarvený hlas, v němž se ale právě tady najde i velké množství lásky a hřející naděje (překrásná "Cosmogony"). Nejvíc mě ale na tomto koncepčním albu překvapuje známá vůně jednotlivých skladeb. Často mám pocit, jako bych danou věc už dávno slyšel (z kterého filmu je právě "Cosmogony"? A která kapela hrála "Sacrifice"?). Inspirace okolním světem je tu obrovská, ale originální obal, který používá právě jenom Björk, dává všemu jednotnou náladu, ať už jde o zmiňované písně, nebo o nádherně vygradovanou "Crystalline". Ona nakonec ani ta inspirace okolními kosmy není ojedinělým nápadem (Blixa Bargeld by mohl vyprávět), ale to nevadí. U Björk to do sebe zapadá fantasticky. Klobouk dolů, díky "Biophilii" se ocitla na jednom ze svých vrcholů.

Radek Londin - Suchary, které potřebují namáčet (8/10)
Vztah ke skladatelce: Poslouchám od "Debutu" a znám i starší věci...

Mám chuť mlčet, protože "Biophilia" je tak über-konceptuální a tolik už se o ní napsalo a napovídalo, že zahlcuje významy, které mi znemožňují nahlédnout čistý denotát. Jenže tahle deska je prostě taková - suchá, strohá a nedokonavá. Když vnímáte samu hudbu, nenajdete tolik návnad jako na některých předchozích počinech Björk. Kouzel je tu však dostatek, jen mě občas míjí okouzlení. Člověk ji musí poslouchat s manuálem. Tenhle ucelený projekt má kromě pódií a divadel nakonec zamířit jako vzdělávací projekt i do přírodovědných muzeí. Přijde mi trochu absurdní, že velkou část svého pohansky-kosmického zážitku, tedy dotykové aplikace, Björk uzavřela do monoteistického sektářského světa produktů Apple, což nahrává všem, kdo ji chtějí nálepkovat jako arty elitářku. Jenže nálepkuje a přeceňuje se hlavně v sekcích slev hypermarketů a tam ona nikdy nepatřila. Doma si dám raději samostatně přírodovědný dokument a pak něco ze starší Björk, kde více pracovala s emocemi. Do muzea však na "Biophilii" půjdu s nadšením.

Tereza Vavroušková - Biophilia pro Björkophily (4/10)
Vztah ke skladatelce: Potřebovala bych ho znovu najít.

Tak moc nevím, co o "Biophilii" vlastně napsat, že tuhle větu mažu a znova píšu už asi popatnácté. Björk se pro mě od devadesátkových "Human Behaviour" či "It's Oh So Quiet", kdy utvářela můj hudební vkus, změnila na téma pseudointelektuálů nad skleničkou vína, na osobu, které skoro vůbec nerozumím. Na novém albu to není jinak. Asi se o něm nad skleničkou opět dá hodiny diskutovat a dohadovat se, kdo do Björk vidí víc, ale já se asi budu opět mírně znuděně dívat na hodinky s tím, že jí zase nerozumím. Neumím v desíti skladbách na albu najít rozdíl, vlastně mě jej ani nebaví hledat a marně vzpomínám na doby, kdy se na předávání cen Academy Awards objevila s labutími šaty a psala hity. Jedině snad o skladbě "Crystalline" můžu bez rozpaků říct, že je fakt dobrá, zbytek se slévá do jedné linie alternativních a psychedelických zvuků, kterou nejsem schopna rozklíčovat. Dokonce bych snad Adamu Effovi, který dal v hlavní recenzi 10/10, odpověděla oblíbeným komentářem diskutujících na musicserveru, že jsme snad "každý poslouchali úplně jiné album".

---

Album: Björk - Biophilia
Průměrné hodnocení: 7,8/10
Celkový čas: 49:37
Skladby: Moon, Thunderbolt, Crystalline, Cosmogony, Dark Matter, Hollow, Virus, Sacrifice, Mutual Core, Solstice