Když spolu před třemi lety Xindl X a Xavier Baumaxa koncertovali v pražském Abatonu, rýsovalo se osudové přátelství, ze kterého měli těžit oba jeho aktéři - tehdy neznámý podivín Xindl X i notorický buránek Baumaxa. Namísto naplnění vizí a šťastného konce se ovšem tento příběh dočkal poměrně pochmurného závěru. Konec špatný, všechno špatné? Tentokráte to tak docela neplatí - Xavi od rozchodu s tehdejším parťákem stagnuje při své nadprůměrnosti v androši, zatímco Xindl hledá lásku v hamburgeru a stále více a více se propadá do temné spirály céčkových televizních estrád. Dva ztracení hoši aneb každý svého štěstí strůjcem. Po šestatřiceti měsících se v polovině října oba písničkáři sešli ve stejný den v Praze. Totiž nesešli, ale na tom nesejde.

Xindl X patří do kategorie sebeloupežníků. Recenze jeho aktuálního alba "Xpívánky" by tak mohla obsahovat jediné slovo - peníze. Svůj materiál zacykleně recykluje do úmoru, přežívaje z úspěchu debutové desky "Návod ke čtení manuálu", z jejíchž čar a kouzel ostatně žije i následující nahrávka "Praxe relativity". Kdyby Xindl X nic víc neuměl, neměl co nabídnout, zdály by se snahy o destruktivní sebeopakování mnohem pochopitelnější. Jenže opak je pravdou.

Na rozdíl od Xaviho umí Xindl X prvotřídně manipulovat s momentem překvapení. Přidá-li navíc invenci, chuť dělat věci jinak a využije-li zlomek svého nedozírného talentu, dostaví se progresivní show, jež vás donutí zapomenout na všechnu tu plytkou trapnost, kterou Xindl X běžně rozsévá. Svou žižkovskou zastávkou v rámci koncertní šňůry "F**k & Country Tour" o tom přesvědčil přeplněný Palác Akropolis.

Aranžmá svých písní změnil od základu. Po přidání country prvků do směsice hip-folku kupodivu nevznikl pověstný táborock, ale nefalšovaný bigbít, precizně zahraný fundamentálními multiinstrumentalisty, kteří si vzájemně po celý večer prohazovali pestrou paletu nástrojů. Od dominujícího banja přes tklivé housle až po Pandořinu skříňku, jež etno-feelingem dodala Xindlovu vystoupení parametry škatulky world-music.

Ano, v některých pasážích Xindl degraduje rap někam, kam to před ním dokázali jen Vítek Pokorný, Leoš Mareš a Čokovoko, většinu času ale hýří originálními verši, které namísto primitivních pubertálních rýmovánek, hrajících na prvoplánový, šokující efekt, ze všeho nejvíce připomínají opravdové básně. Jasně, Xindlova SMS, ve které světu s lítostí oznamuje, že na věčnost odešla láska, zní ve sborovém podání, s vyprodaným, -náctiletým sálem v zádech, poněkud bizarně až zvráceně, ovšem když Xindl následně v jedné ze zcela nových kántrypankových, pornografických písní vyzývá přítomná holátka, aby ukázala bobra, dojem rázně napravuje. Navíc už dávno nespoléhá jen na rap, stále se zdokonaluje ve zpěvu a je to znát.

Vydařený večírek poněkud pokazil jen Michal Hrůza se svým hrůzným křtem hrůzných "Xpívánek". Fuj. Na závěr si ale Xindl přece jen schoval ještě jedno pozitivní překvapení. Na nové, plánované desce vystoupí jako host šušlavý slovenský Bůh Bene. A vidíte, hrdina béčkových festivalů a estrád, kterého má ta vzdělanější půlka konzumního stáda za komerčního antihrdinu, natáčí desku s nejpodstatnější personou slovenské alternativy poslední dekády, se ztělesněnou zárukou kvality, ikonou CZ/SK rapu, s Benem. Býval bych předpokládal, že si jej na album pozve spíše Xavi než Xindl, ale možná právě v tom je ten moment překvapení, který Xindl tolik ovládá.