Zapomeňte na realitu. Je čas vstoupit do imaginárního světa, který je celý vytvořen tak, abychom se v něm cítili dobře. Potlačte v sobě všechnu negativní energii a nechte se unášet magickou melancholií a nostalgií. Zavřete oči a odeberte se do říše snů. Snů barevných, ve kterých hlavním hrdinou jste jen a pouze VY. Jo a abych nezapomněl, ujistěte se, zda-li je ve vašem přehrávači "Hurry Up, We're Dreaming" a zmáčkněte tlačítko play. Dobrodružství může začít.

Tři dlouhé roky strávil Anthony Gonzalez přípravami své šesté studiové nahrávky, kterou nelze označit jinak než jako mistrovské dílo. Za tu dobu se mu totiž podařilo poskládat dvojalbum, jež je extravagantním a kreativním pohledem na dětství, představivost, hrdinství, přátelství, radost a především na sny. Natočil album, které by se dalo označit za ložnicový pop, přestože vzniklo ve velkém studiu a produkčně je vybroušené. Jenomže ono ani nemohlo vzniknout v ložnici, protože Gonzales potřeboval vytvořit atmosféru, ve které záleží na každém detailu.

Ale povedlo se. Formát (koncepčního) dvojalba se ne vždy povede a nejeden umělec si už na něm vylámal zuby. Ne tak Gonzales. "Hurry Up, We're Dreaming" přes svou delší stopáž baví od začátku do konce a s každým poslechem odnáší posluchače někam jinam. Třeba skladba "Wait" vás může stejně tak dohnat k slzám jako vyvolat až povznášející euforický pocit. Je nakonec na každém z nás, jak si jednotlivé skladby vyložíme a jak na nás budou působit. V tom je největší síla nahrávky.

"Slyšel jsem o téhle žábě. Je to velice malinká žába, ale je také velmi zvláštní. Můžete ji najít v džungli, tak daleko ode mě. Ale pokud ji najdete a dotknete se jí, celý váš svět se navždy změní." ("Raconte-Moi Une Histoire")

Oproti předchozí "Saturday’s = Youth", která se hodně nesla na vlně synth popu, je novinka více rozmanitá a bere si to nejlepší z celé diskografie M83 (i nadále nechybí prvky shoegaze a ambientu). Co překvapí, jsou saxofon a akustická kytara - nástroje, které Gonzales používá vůbec poprvé. Ve studiu mu pak pěvecky vypomohli Zola Jesus (skvělý výkon v "Intro") a Brad Laner, frontman kapely Medicine. Pokud jde o produkční křeslo, na to usedl Justin Meldal-Johnsen, který v minulosti spolupracoval s kdekým, včetně Becka, Nine Inch Nails a Goldfrapp. Možná hlavně díky němu má "Hurry Up, We're Dreaming" až grandiózní zvuk.

Vybrat nejlepší momenty není lehké, protože jich je spousta a navíc každý si nejspíš najde ten svůj. Přesto si dokážu představit, že taková "Raconte-Moi Une Histoire", s příběhem o jedné malé halucinogenní žabičce, dokáže vykouzlit blažený úsměv na nejedné tváři. "Year One, One UFO" pobaví všechny, co mají rádi psychedelii Animal Collective nebo The Flaming Lips, a "Midnight City" je adrenalinem poháněný popový song, který ve vás dokáže vyvolat atmosféru opuštěného půlnočního města.

Dalo by se toho jistě napsat spousta, ale slova dokáží jen stěží popsat atmosféru "Hurry Up, We're Dreaming". Anthony Gonzalez pod hlavičkou M83 natočil svou nejlepší desku, která by v budoucnu mohla sloužit jako názorný příklad moderního pojetí dream popu. Už proto, že dát dohromady dvaadvacet tracků a poskládat je tak, že nenudí, ale naopak drží spolu a tvoří jedno těleso, je úctyhodný výkon. Takhle má vypadat správná koncepční nahrávka.