Co dělat, když vaše kariéra nestojí za nic? Když točíte sólová alba, která nikoho nezajímají, přestože vaše manželka je slavná popová zpěvačka? Co třeba vrátit se k tomu, co kdysi někoho zajímalo a oprášit starou značku? To si nejspíš řekl Gavin Rossdale, zpěvák a kytarista, který je širšímu publiku spíše známý jako ten manžel od zpěvačky No Doubt Gwen Stefani. Vždycky tomu tak ale nebylo. Rossdale byl frontmanem post-grungové partičky Bush, která si svou slávu užívala v druhé půlce devadesátých let. No a teď, po deseti letech od vydání čtvrté desky "Golden State", nastal čas vyvolat ducha devadesátek a vrátit jméno Bush zpátky na vrchol...

Zní to strašně, že? Jenomže v roce 1992 nemohl nikdo ze zakládajících členů tušit, do jaké souvislosti se jméno jejich kapely dostane poté, co zvolí čtyřicátého třetího prezidenta Spojených Států. Pokud necháme stranou název, ani hudebně nebyli vždy všem po chuti. Vždyť se svezli na vlně post-grunge a první album vydali krátce po smrti Kurta Cobaina. A když už se konečně odhodlali k experimentování s elektronikou na albu "The Science Of Things" (možná si ještě někteří vzpomenou na hitovku "The Chemicals Between Us"), šel zájem o kapelu úplně do háje. Zmíněná čtvrtá deska "Golden State" z roku 2001 už nikoho nezajímala a Bush se v tichosti rozešli.

Nedá se říct, že by se v roce 2011 situace nějak výrazně změnila, ale Rossdale se přeci jen rozhodl to ještě zkusit. A tak tady máme pátou studiovou desku "The Sea Of Memories". Z původní sestavy zůstali pouze Rossdale a bubeník Robin Goodridge, kytaristu Nigela Pulsforda vystřídal Chris Traynor (původně už v roce 2002) a basáka Davea Parsonse neznámý Corey Britz. Na personálním obsazení ale zas tak nezáleží, protože výhradním autorem všech skladeb byl vždy Rossdale a situace se nezměnila ani na novince.

Asi by byla chyba něco měnit, protože hlavním záměrem comebacku bylo vrátit se k Bush a natočit novou desku, která bude znít jako Bush. To se povedlo, a i když se žádná revoluce nekoná, jde o jejich nejlepší desku od "Razorblade Suitcase". Ano, nahrávka přichází poněkud pozdě. Ano, Rossdale nepíše zrovna nejlepší texty. Ano, nejsou nejoriginálnější kapelou pod sluncem. ALE minimálně polovina skladeb na "The Sea Of Memories" je více než povedená. Třeba hned úvodní "The Mirror Of The Signs" s feedbackem na začátku a trochu experimentální wah-wah kytarou nebo nádherná balada "All Night Doctors" (trochu mi připomíná "Afterglow" od nových INXS). A hlavně singly "The Afterlife" a "The Sound of Winter" ustojí v konkurenci současného moderního rocku bez problémů.

Problém je v tom, že sice ustojí, ale nijak nevyniknou. Kvalitativně je to možná o trochu lepší než takoví Nickelback, ale tím jim zrovna nelichotím, že jo. "The Sea Of Memories" je lehce nadprůměrná deska, která kapele zašlou slávu vrátí jen těžko, ale Rossdale si na ní ostudu neudělal. Pokud se bude i nadále ubírat tímto směrem, bude to pro rockový svět mnohem přínosnější než jeho zoufalé sólové pokusy.