Pokud jste zapomněli, že program v MeetFactory bývá posunutý na podstatně pozdější hodinu, než tomu bývá jinde v centru Prahy, pak jste si počkali na prvního vystupujícího - domácí elektro-akustický projekt dné - až do čtvrt na dvanáct. Ale stálo to za to. Dvojice Ondřej Holý a Kryštof Hanzlík předvedla nový zvuk, posunutý k chillwaveu a beatové elektronice, ale dostalo se i na starší akustičtěji laděné melancholie, trochu ambient, trochu drone. Nové kousky působily zčásti jako skeče, což může být legitimní přístup, jen chyběla nějaká delší epičnost, v jejímž sousedství by se lépe vyjímaly. Vidina vznikajícího LPčka je každopádně každým dalším koncertním setkáním vybarvenější. Zapojením kytar, hlasů i dalších nástrojů nabídli přesně to, co chybělo vystoupení ústředního jména večera.

Bibio totiž pojímá své živáky jako taneční party. Vybere ty nejchytlavější kousky ze své tvorby, zjednoduší jejich strukturu, vybaví tanečnějším beatem a pak prostě přehraje v živém setu. V MeetFactory jsme ho tak mohli vidět pouze za notebookem a několika controllery, přičemž šlo spíše o DJský set než live vystoupení. Žádné kytary, žádné vokály, jen rozhoupaná Stephenova hlava ozářená namodralým svitem notebooku s minimalistickou live projekcí v zádech. Jeho aktuální počin "Mind Bokeh" je trochu vyprázdněným stylovým cvičením, taková trendy zábavovka, a podobným dojmem působila i šikovně naducaná, ale poněkud mdlá show v MeetFactory. O přemostění mezi vystoupeními se postaral hlavní DJ večera Yadel, nohy tanečníků tak neměly šanci vychladnout.

Sobotní tancovačku nepokazili ani bratislavští mladíci Ink Midget & Pjoni. Že jejich produkce přeskakuje většinu regionálních pokusů o seriózní elektroniku v podání klidně i o generaci zkušenejších borců, je již celkem dobře známá věc, kterou mimo jiné potvrzuje i vítězství v žebříčku musicserveru Top 40: Nová česko-slovenská jména. Jejich sobotní set byl opravdu hodně taneční, ve srovnání s Bibio však méně předvídatelný. Adam a Jonatán umějí pěkně zaplnit celé zvukové pole, takže i v pasážích, kde si hodně berou z devadesátkového IDMka, nezní retro - hlukové glitche a vrstvená basová linka vždy ukážou na současnost. Jen to na rozdíl od jejich přiznaného vzoru Bena Frosta zní stále málo organicky. Kovového industrialu jsme si užili dost právě v oněch devadesátkách, což ale neplatí zcela pro mladší ročníky, které ho právě díky Pjoni & Ink Midget mohou dostat v nové zajímavé podobě.

Bibio nemá naživo zdaleka takové ambice jako třeba příbuzný Caribou, jenž s sebou vozí kapelu a nabízí výraznou přidanou hodnotu. Nespokojenost se sobotním večerem by však znamenala spíše nepochopení konceptu Education Parties - tedy zatancovat si na to kvalitnější a hlavně aktuálnější ze současné elektronické klubové scény. V tomto ohledu posloužil sobotní koncert velice dobře. Další na řadě je 18. listopadu Jamie Woon.