Sám autor těchto odstavců našel paradoxně určitou sounáležitost s "Agarttou", prožil vnitřní boj mezi životem a smrtí a vnímal poblázněný svět skutečností. Sice se následně neponořil do odkazů mayské civilizace nebo do zevrubného odkrývání spojnic románu "1984" George Orwella (s pracovním názvem "Poslední člověk v Evropě"). Tento dystopický epopej, reagující na totalitní režimy (všichni z něj asi známe frázi: "Velký bratr tě sleduje!"), je vstupním rébusem tvorby dua Tábor radosti z Jihlavy. To letos navázalo na desku "Lamat" novou zvukovou výpravou "Agartta", ctíc tradici poselství skrytého v temnotě ambientních vibrací.

Sešlost nápadů je na "Agarttě" pevně utkanou pavoučí sítí, která se na vás nabaluje jako velmi hrubé plátno. Industriální práce s ruchy propletená s načechranými rovinami dark ambientu a dramatičností soundtrackového naturelu par excelence rovná se výsledný exkurz, jehož cílem je odpoutat od reality a vnuknout vám nové myšlenky, případně souznačné rezonance stínohry. Na jednu stranu je to dost typický obraz hudební mozaiky Tábora radosti, přesto znovu a znovu dokáže zaujmout a vtěsnat do vás nemalé množství nekompromisních emocí a recitativů s ponurými texty (přesto s čitelnými odkazy). Mrazivé chvění projíždí skrz naskrz tělem jako bludná víla. Její největší potěšení je vás deptat niterními vpichy do křehkého balastu mysli a nechat vzplát vše, co se dotýká oné hranice posmrtných bran, z nichž není jistota návratu ani pomocí šamanských rituálů.

Jako host se zde objevuje švédská vokalistka Anna-Mari Thim (figuruje v mnoha projektech včetně Arcany, Seventh Harmonic nebo VoidWork). Ta propůjčila hlas kompozicím "Tenze" a "Integrita". Někteří fanoušci však tento element berou jako rušící, svým způsobem nezapadající do dějové hudební struktury. V reálném pohledu je ale opakem, je podáním ruky tajemstvím zakletého anděla z jiného světa. Deska má pouze osm položek, které doplňují čtyři bonusy, mezi nimiž mimo jiné figuruje skvělý remix Ah Cama-Sotz tracku "Catastrophobia" a "TR1995" (utajená skladba z dob počátků Tábora radosti) v symbolicky pojmenovaném motivu "1984"; odhalený a skromný to dotek onoho světla na konci tunelu, jehož teskná klavírní linie je překvapujícím, avšak logickým závěrem.

"Agartta" je pevným udržením integrity v diskografii Tábora radosti. Alchymie zvuků se chvěje po okrajích vnímání, hledajíc nové spojnice. Jen se neleknout plačící matky Země cupované lidským podsvětím. Industriální odlesk nenarušuje celistvost a zmíněné bonusy nepůsobí rušivým dojmem, naopak jsou opodstatněným doplněním mozaiky vnitřního světa ústřední dvojice. A to vše je paradoxně zabaleno do chladného metal boxu...