Ježiš, to to letí! Od vydání "Idealism" uplynuly letos v červnu čtyři roky. "Tak se bavte. Než to přejde," hlásala recenze tenkrát. Čekalo se, že to bude brzo. A hle, ono to zatím nepřešlo. Nebo aspoň ne úplně. Nu-rave je tu zatím ještě pořád s námi - ostatně druhou desku chystají i jeho pionýři Justice. A jen o pár měsíců je předběhli němečtí Digitalism.

A zatímco celý Západ se v klubech noří do depek na vlnách všech těch dubstepů, Jens Moelle a Ismail Tuefekci si mastí dál to svoje francouzské-ish electro. Některé recenze tvrdily, že "I Love You Dude" je velkým kusem cesty od "Idealism". Není to pravda. Je to jeho volné pokračování. "Hermijóna a její Relikvie 2". Podobně to bylo nedávno s The Chemical Brothers. Jenže jejich paralely mezi "Further" a "Come With Us" zaváněly neinvenčním sebevykrádáním a ve slepých uličkách k tomu, zatímco vztah mezi "Idealism" a "ILYD" je - možná - komplikovanější.

Na první desce vykrádali Digitalism ostatní a přetvářeli to v jakousi vlastní směsici. Tu teď znovu vyvářejí. Dá se tak možná říct, že našli svůj zvuk, protože ti ostatní už dnes dělají hudbu jinak nebo ji nedělají vůbec. A tak se můžeme hádat o tom, jestli "Pogo 2" je "2 Hearts", nebo "Forrest Gump", nebo jestli na "ILYD" přece žádné "Pogo 2" není. Je to jedno. Je to pořád zábava.

Pořád jsou v tom slyšet LCD Soundsystem ("Forrest Gump" s Casablancasem s The Strokes), trošku ti Chemici (sic - ve své baladické podobě - "Just Gazin'") a trošku i Kraftwerk ("Antibiotics"), už míň ale třeba ti Daft Punk. Moelle a Tuefecki si stanovili pravidla (anebo vůbec ne a teď se hlasitě smějí), kterými definovali sami sebe. Vždyť co jiného je třeba "Circles" než typičtí Digitalism? Těmi pravidly pro někoho možná příliš uzavřeli svůj vlastní manévrovací prostor, jiného možná přesvědčili, že jejich druhá deska díky tomu vlastně není nudná. Tak se ještě bavte...