Je to fakt jako rozevírající se nůžky. Někde to psali. A měli pravdu. Kdo není dubstep, není in. Svět je okouzlen. Zdá se, že to nikdy neskončí. "Vždyť dubstep je tak úžo, bájo! Nevyčerpatelný. Jako dramík!" A tak se undergroundové rameno dubstepových nůžek, na kterém sedí třeba Benga nebo Skream, roztahuje a vzdaluje od toho, na kterém sedí všichni ti, co dubstep prodávají masově. A kde si to stříhají Nero? No, umístili se v BBC Sound Of..., takže uhádnout to není vůbec těžké.

Jsou dva - Daniel Stephens a Joe Ray - a stálá hostka Alana Watson. Dohromady se dali v roce 2004, a když zremixovali "Blinded By The Lights" Skinnerových The Streets, už se o nich mluvilo jako o naději, talentech a tak dál. Po dalších remixech pro jména jako N.E.R.D., Daft Punk, Chase & Status, Calvin Harris, La Roux nebo dokonce Beyoncé už se pak jen čekalo, s čím přijdou dál. A patnáctého srpna se to stalo - Nero vydali svůj debut "Welcome Reality". Má co nabídnout? No, umístili se v BBC Sound Of..., takže uhádnout to není vůbec těžké.

Stephens a Ray to hrají na první dobrou. Proto ten oslavný "První poslech". Bylo to, jako kdybyste vzali Justice a Pendulum, medem slepili k sobě, obalili v cukru a vystřelili na Měsíc. Líbivý mix dubstepu, drum'n'bassu, jistě i všemožných odnoží obého (fuck my ass and call me a bitch, na všechny ty něco-stepy a dub-něco a drum'n'něco a něco'n'bassy fakt prdím), tvrdého beatu, masivních basových linek, patetických smyčců, megalomanských synťáků a (často nasekaného a zasmyčkovaného) andělského hlásku Alany Watson prostě v tomhle plánu funguje. Žádný jiný plán ale hledat nelze.

Jasně, dá se namítnout, že to je pořád jen taneční hudba. A proč ne. "Promises" je fakt pecka. Stejně tak "Guilt" nebo "Innocence". Vtipné výlety do osmdesátek v podobě vysamplovaných (nebo zremixovaných?) The Jets ("Crush On You" ve stejnojmenném songu), Carmen ("Time To Move" v "Must Be The Feeling") a Hall & Oats ("Out Of Touch" v "Reaching Out") nahrávku fajnově odlehčí. "Doomsday" a "Fugue State"? Takhle by zněli Justice v roce 2011... kdyby teda náhodou nevydávali desku taky. A nechybí beznázorové vatičky "In The Way" a "Scorpions" (kterou nezachrání ani to, že je na tři). A dohromady? Jako proč ne... Dobře to odsýpá, i když to pluje spíš po povrchu a je to předvídatelný až hanba. Navoněná zdechlina. Kopírka všech electro trendů posledních šesti let. Nebo guilty pleasure 2011. Vyberte si. A vtípek s obalem, co vypadá jak plakát k hollywoodskému sci-fi blockbusteru? Jako jo...