Bylo jen otázkou času, kdy se začne vracet hudba devadesátých let. Vzhledem k tomu, v jaké situaci je v současné době kytarová scéna (v bídné), čekají fanoušci kytarovek na spasitele. Otázkou je, jestli někomu chybí zrovna britský kytarový pop devadesátých let, známější pod nálepkou britpop. Je pravda, že přinesl spoustu skvělé hudby, ale měl by zůstat zakotven v devadesátkách. Věřte mi, že po poslechu debutového alba britské kapely Viva Brother mi dáte všichni za pravdu.

Ti vám sice budou tvrdit, že jsou inspirováni The Stone Roses, The Smiths a Blur (plus si přizvali ke spolupráci producenta posledních dvou jmenovaných Stephena Streeta) a že hraji gritpop (ať už je to cokoli), ale pravda je bohužel někde jinde. To, že se Viva Brother shlédli v britpopu, by ještě samo o sobě nebyl průšvih, ale oni se nezmohli na nic jiného než na vykrádání.

Všichni víme, že i Noel Gallagher si občas vypůjčoval od jiných. No a Viva Brother právě nejvíc kradli u jeho bývalé kapely. Akordové postupy, zvuk kytar a melodie jako by vypadly z raných desek Oasis. K tomu si přidejte vokál Leonarda Newella, který má blízko k Liamovi, a máte tady kompletní revival. Kdyby k tomu ještě neměli velké řeči o tom, jak chtějí být největší kapelou na světě. Nemají na to. Už jen pro to, že jejich debut je ten největší rip-off a největší klišé, jaké vůbec může jen vzniknout. Média je rádi přirovnávají k méně známým britpopovým kapelám jako Shed Seven nebo Sleeper, aby snížili jejich význam, ale spíše uráží umělce, kteří ve své době měli co říct.

Viva Brother byli původně vysoce propagováni NME, ale i ti uznali, že tentokrát jim to moc nevyšlo. "Famous First Words" je album bez nápadu a nebojím se napsat, že jsou ta vůbec nejhorší britská kytarovka, jakou jsem kdy slyšel. Pokud se vám náhodou stýská po britpopu, doporučuji sáhnout po originálu a Viva Brother se vyhnout obloukem.