Zatímco v českém punkrocku se letos rodí povedené kusy (viz recenze na novinky Šanov 1 a Plexis), na Slovensku je to drobet horší, i když třeba tři nové kusy na výběrovce Zóny A slibují, že nová studiovka této legendy bude stát za to. U Konfliktu se ale příliš nezadařilo a deska "Somnium" (latinsky sen), která vyšla pět let po úspěšném počinu "Sapere Aude", je docela zklamání.

Mnohým fanouškům kapely to teď může znít jako rouhání, ale ruku na srdce - kdo by se ještě těšil na dalších 40 minut poslechu, když album otevírá nejdříve předlouhá "To sme my", jejímž posláním je ubezpečit posluchače, že "my hrajeme punk a nikdy jinak", a vzápětí hospodská "Na zdravie" s hostovačkou Oty Hereše, kterou jsem již beztak někde slyšel v podání Alkeholu. Ani bych se nedivil, navíc obě kapely spolupracovaly již dříve.

Úvodní nechuť je třeba překonat, a teprve pak si můžete začít novinku Konfliktu užívat. Tedy užívat... Je to paradox. Kapela je instrumentálně na vysoké úrovni (obzvlášť na punkovou škatulku), stejně tak i zvuk nahrávky je výborný. Když pomineme zmíněné Herešovo hostování, mihnou se tu klasické smyčce, klasiku si kytarista střihne i na své struny (například pasáž Mozartova "Tureckého marše" ve fotbalovém kusu "Viťazny pochod"), na síle asi nejlepší písni z desky "Slzavé ráno" dodá ještě naléhavě těžký akordeonový valčíkový rytmus, "Posledné pogo" zase dokreslily ska-dechy z Polemicu. V textech se kapela tak nějak obouvá do všeho, co se jí namanulo. Ale v celku je to všechno nějak málo a překážek v užívání a správném zažívání "Somnia" je dost.

Taková "Mediálna mafia", co nám mozky vymývá, není zrovna plná nějakého světaborného sdělení, vůbec některé texty znějí dost povrchně. V "Punk Girl" zase pro změnu vzbouzí refrénová angličtina cukání koutků. A co teprve "Superstar", kde si pánové rýpnou mimo jiné do rappera Rytmuse. Tu by člověk mnohem lépe skousl jako raritku, ne však jako rovnocennou součást alba. Obzvláště když ten sen se občas mění v noční můru. To si člověk spíše oblíbí country blbovinu "Lojzova fazuľa".

Přece jenom ale "Somnium" nabízí ještě něco, v tom pozitivním slova smyslu. I když ona píseň zrovna optimistická není. Mám na mysli závěrečnou baladu "In Memoriam". Sice z tvorby Konfliktu vyčnívá, ale v podstatě není silná ani tak hudbou, ani textem, kdyby tu ovšem nebyla souvislost - kapela ji věnovala bývalému členovi, který spáchal sebevraždu. Nemění to však nic na faktu, že tento skoro hodinový sen se místy spíše přibližuje noční můře.