Když, po vzoru Radima Hladíka, Luboš Pospíšil před lety znovuobnovil 5P a angažoval o generaci mladší muzikanty, člověk si mohl říkat, jak dlouho to asi kapele vydrží. Po třech letech a ve stejné sestavě ale přicházejí muzikanti s dalším řadovým albem "Chutnáš po cizím ovci". Deskou, která opět přináší tu známou a příjemnou jistotu romantického bigbíťáka a písničkáře Luboše Pospíšila.

Kapela se za těch pár let, kdy hojně koncertovala, ještě více stmelila, sehrála a propojila. Mladá krev dodává šťávu a matadoři Zatloukal s Pospíšilem životní zkušenosti. A tak, i přesto, že Pospíšil během té doby oslavil šedesátiny, z jeho hudby žádné stárnutí nepocítíte. Navíc si pořád umí vybrat vynikající texty našich předních básníků (Pavel Šrut, Jan Sahara Hedl, ale i Pepa Lábus), s kterými zdatně udržuje laťku i Ondřej Fencl (jinak také Hromosvod).

"Chutnáš po cizím ovoci" je tradičně romantickým albem. Na pozadí milostných příběhů se ale táhne i příjemná nit nostalgie. Vzpomínky na dobu dávno minulou ("Srpnový prstoklad") i poměrně jasné, i když zásadní konstatování "Stále jsme to my". Pokud bychom měli něco z alba podtrhnout, pak zřejmě tento Saharův text, který právě k 5P výborně sedí.

I když se na albu nacházejí i energické kousky, nejlépe fungují Zatloukalovy emocemi nabité balady. Ať už "Nikdy", "Zátiší s dívkou a jestřábem", nebo závěrečná "Tak vznikla zem" (mimochodem skvěle zaranžovaná věc s výtečným dialogem saxofonu a kytary, naléhavým vokálem Páji Táboříkové a nábojem, který dodávají jak gradující bicí, tak harmonický klavír), každou si bez problému můžete zařadit do zlatého fondu Pospíšilových písní.

Nejcennějším poznáním tohoto alba je ale příslib dalších světlých hudebních zítřků. Luboš Pospíšil & 5P potvrdili, že postavili funkční a znamenitě sehranou skupinu. Svou druhou deskou rozjeli vlak, který se snad jen tak nezastaví. To by totiž byla velká škoda.