Vlastně se jedná o velmi kvalitní materiál na dosah ruky. Stačí ho správně zpracovat a dostat k lidem. Ve výsledku pak můžete být prohlášeni za nového apoštola, díky kterému si naše hudební scéna zajistí na patnáct minut pozornost v zahraničí. Tou stavební látkou je folklór. Každý národ v něm uchovává svou kulturní historii, která je jedinečná a nezaměnitelná.

Většina tuzemských interpretů napodobuje anglosaské vzory a domnívá se, že tím spíše se dostane do jejich lesa. Zapomíná přitom na originální zabarvení zaručující skutečnou pozornost okolí. Před čtyřmi roky se to podařilo projektu Gipsy.cz, který vzal to nejlepší ze své hudební kultury, oblékl to do vylepšené verze 2.0 a na oplátku si zahrál na festivalu v Glastonbury.

Slovenská Banda má však do tak radikálního zvuku daleko. Jejich úpravy starých tradicionálů, stejně jako původní skladby, se drží spíše konzervativního modelu Čechomoru a duchu lidových písniček vůbec. Přesto občas vystrčí v aranžích růžky, a to se pak teprve dějí věci. Tu je k slyšení motiv z "Addamsovy" rodiny, na jiném místě téměř ozajstný hip hop nebo ska. Bohužel, podobně zajímavých chvil je na albu skutečně pomálu.

Většinu času zní sice dobře zprodukovaný, ale interpretačně nepříliš zajímavý kotlík guláše libovolně pojmenovatelný jako folklór, etno či world music. To podle toho, jestli jste z osady nebo z velkoměsta. Nejpovedenějším z celého alba tak zůstává výpravný booklet přinášející podrobné informace o všech písničkách, včetně jejich dvojjazyčného textu. A protože slovenská nářečí umí být pekelně nesrozumitelná, je ten anglický překlad neocenitelnou pomůckou. I pro Čecha.