Co napsat o albu, jehož posluchačský potenciál mezi našimi čtenáři odpovídá jejich účasti na rodinné oslavě ku příležitosti první sklizně brambor? Vlastně by se dalo začít a skončit u konstatování, že celé je to o intimním vztahu, který má jeden týpek se svou kytarou. V prodloužené verzi lze ještě poznamenat, že se jedná o vztah téměř patologický, neb ji nedá z ruky po celou dobu trvání jedenadvaceti instrumentálních skladeb. Občas se snaží jejich soužití nabourat příčná flétna nebo kontrabas, ale marně, což je s ohledem na druhý zmíněný nástroj opravdu překvapivé.

V bookletu se píše také cosi o samplech. Pokud vás tato informace přinutila zbystřit, můžete zase nasadit úsporný mód svého vědomí, protože ani z této strany k nevěře nedojde. Dokonce by se dalo "Zákulisí" nominovat na nahrávku s nejzbytečnějším zneužitím jejich potenciálu. Vojtěch Jindra je bezesporu šikovný chlapík a zručný muzikant. Tedy hlavně ten šikovný chlapík, protože si celou desku nahrál doma mezi zkouškami a koncertováním s kapelami, kterých je součástí (např. Bran či Taliesyn).

Pokud sami akustickou kytaru obsluhujete nebo obdivujete její zvuk, mohla by být tahle nahrávka pro vás něco jako sezení anonymních alkoholiků, díky kterému víte, že v tom nejste sami a občas je na tom někdo i hůř. Kdo, to si už musíte rozetnout sami. A nejlépe samozřejmě takovou formou, aniž byste si šli při tom navzájem po krku. Kytary, samozřejmě.