Rapper Snoop Dogg rozhodně nezahálí, každý rok je ho všude plno a kdekdo s ním chce spolupracovat. Letos přichází s jedenáctou studiovou deskou a jeden se musí zamyslet, jestli nás Snoop může po těch dvaceti letech na scéně ještě něčím překvapit. Vzhledem k tomu, že má tendenci rapovat většinou sám o sobě, těžko. Loni ale přišla nečekaná spolupráce s Gorillaz ve skladbě "Welcome To The World Of Plastic Beach". V té Snoop nečekaně nerapoval o sobě a dokázal, že své úplně poslední slovo ještě neřekl a že občas ještě může překvapit.

Jak se mu to daří na "Doggumentary"? Tak napůl. Rozhodně je dobře, že nahrávku nepojmenoval "Doggystyle 2", jak původně zamýšlel, protože ke kvalitám debutu má na míle daleko. Problém je v tom, že neuvěřitelných sedmdesát devět minut je nabitých zbytečnými vycpávkami, které poslech ztěžují. Kdyby materiál osekal a nechal tak půlku, zůstalo by nám výborné hiphopové album.

Snoop Dogg má cit na spolupracovníky a "Doggumentary" obsahuje spoustu zajímavých momentů (aby ne, když si tentokrát pozval pětadvacet producentů). Přesto hity typu "Beautiful", "Signs" nebo "Drop It Like It's Hot" tady nenajdete. Hodně se povedla první dvojice skladeb. V "Toyz N Da Hood" to famózně rozjíždí funková legenda Bootsy Collins a samotný Snoop nás vítá v následující "The Way Life Used To Be" ("I chose this life cause I knows this life / Sell a little crack and my flows is tight") - jeden by myslel, že nás čeká slušná jízda. Pořádná pecka je ale až devátá v pořadí. "Boom" s T-Painem, která sampluje singl "Situation" od osmdesátkového dua Yazoo, má nejblíž k tomu stát se hitem. Českými rádii provařená "Wet" (respektive její rádiová verze "Sweat") se na evropské edici nachází v remixové verzi od Davida Guetty, což je škoda, protože originální verze, ve které se spojuje Snoopův zpěv a minimalistický beat, je mnohem zajímavější.

Úplně nejlíp dopadly skladby, které z alba vybočují. Jsou to "Sumthin Like This Night" a "Superman". První jmenovaná je další spoluprací s Gorillaz a opět jde o spolupráci podařenou. Snoop rapuje do skoro až hypnotického reggae podkladu, jenž minimálně ve slokách připomene gorilí singl "Doncomatic". "Superman" je zase hodně neobvyklá spolupráce s country legendou Williem Nelsonem. Snoop Dogg a country duet? Je to neuvěřitelné, ale funguje to skvěle ("Well the doctor said son it's a cryin shame / But you ain't Clark Kent and I ain't Lois Lane.".

Fungují i "I Don't Need No B*tch" ("The recipe for danger, phone checking, the recipe for anger / I’m from a gang but I don’t wanna bang ya") a "This Weed Iz Mine" ("Wake up lonely in the morning and it feels so good / Smoking on some shit that you wish you could"), ale u nich už máte trochu pocit, že jste to před tím někde slyšeli.

Přestože je novinka přímo přecpána velkými jmény (mimo jiné taky R. Kelly, Kanye West nebo Rick Rock), ani to nepomohlo vytáhnout album vysoko nad průměr. "Doggumentary" je lepší než předchozí "Malice n Wonderland" a Snoop Dogg je ve své skoro čtyřicítce stále zábavný, ale klasickou nahrávku typu "Doggystyle" bych od něj už nečekal.