Album "Duty Freedom" vydal Kärtsy docela v tichosti a řekl bych, že kromě zarytých fanoušků Waltari o něm nikdo pořádně neví. A to ani lidé, kteří si finskou stálici rádi poslechnou, ale určitě nesledují novinky z jejich tábora dnem i nocí. Bude ale velká škoda, pokud tohle album skončí v zapomnění, protože tak svěží desku s takovou koncentrací přirozených hitovek na jednom kotouči, aby člověk pohledal.

Nabízí se mi tady srovnání s mou recenzí sólovky zpěváka Incubus Brandona Boyda, která taky vyšla docela nenápadně, ale která se svou kvalitou a přirozeným citem pro silnou melodii může směle rovnat i těm nejlepším studiovým zářezům domovské formace. A stejně tak bych u obou desek opravdu velmi těžko vybíral, kterou z těch parádních návykových písniček vybrat jako pilotní singl.

Téměř celá nahrávka se nese ve svižném tempu, žádná ze skladeb nepostrádá silný refrén a celkově z toho všeho máte pocit, že si přímo říká o zařazení do playlistu v rádiích a živou prezentaci v hlavních časech na velkých letních festivalech. Bohužel tomu tak není, protože ji nenahráli Faith No More ani Green Day, ale Kärtsy sólově. A to už v současnosti ani sami Waltari zdaleka nemají takovou pozici na scéně jako v dobách své největší slávy.

Na desce najdeme hned několik vokálních hostů, jak zpěvaček tak zpěváků, všechny finského původu. Ale protože hudební scénu "země tisíce jezer“ nijak zvlášť nesleduji, bohužel vám k nim nic víc neřeknu.

"Duty Freedom“ je povinností pro každého fandu Waltari, ale rozhodně ji doporučuji i všem těm, kteří chtějí hitovou, ale neprvoplánovou nahrávku, která nesmírně baví od začátku do konce. Desku, která nemá nějaké výraznější umělecké ani komerční ambice, ale která obsahuje tolik potenciálních hitů, že by za dva-tři takové řada komerčně úspěšnějších interpretů ještě ráda prodala svoji mámu.