Jeniferever si nikdy vysloveně neříkali o pozornost a možná i kvůli tomu jsou dnes, po třech řadových deskách a pěti EP, spíše utajovaným klenotem, než lídrem melancholického (post)rocku. Album "Silesia" je opět zastihuje v posmutněle přemýšlivé náladě, ale též jako kapelu schopnou skládat přitažlivé, ale nepředvídatelné ploužáky, jimiž bezděčně vymaňují post-rock ze stereotypu, který ho poslední roky spíše jen umrtvuje.

Švédská kapela skládá bezesporu emocionální hudbu, nespokojuje se ale s jednostrunným citovým vydíráním. V melancholii Jeniferever je leccos romantického, ale nikoliv podbízivého. Tomu pomáhá chytrost, kterou lze za jejich hudbou cítit. S písněmi se dá vcelku pohodlně plout, aniž by ale bylo jasné, co nás čeká za další zátočinou. Album je zakotveno ve zkušenostech s každodenností, nikoliv neproduktivním snění. A když už začne deska působit uplakaně, dokáží odůvodnit, proč tomu tak je. Jejich skladby vtahují chytlavými melodiemi, drží pozornost hutnými instrumentálními pasážemi a baví přímočarými momenty.

Vzedmuté vlny emocí, jak je známe od předních postrockových kapel, zde provázejí i klávesy a dominantní zpěv, který Jeniferever přibližuje až k síle kapel jako Katatonia, ovšem bez výrazného metalového zvuku. V elektronických osvěženích písní, které jinak vede zpěv a kytarový základ, i skladatelském přístupu je též něco z melancholického hračičkářství Radiohead. O vyloženě experimentálním přístupu sice hovořit nelze, i tak je ale deska v lecčem překvapivá. A díky své osobitosti, která zabraňuje tomu, aby se kapela ocitla na poli uplakané rozplizlosti, nabízí mnohé k průběžnému odhalování. Což je ve výsledku více než okamžité uhranutí.

Kapela vystoupí v sobotu 28. května 2011 vůbec poprvé v České republice, konkrétně v brněnském klubu Melodka.