Brněnští Swordfishtrombones léta patřili mezi takové ty kapely, které poslouchat znamená být intelektuálně dost cool. A tak můžeme být jen zvědaví, co s těmi, co je poslouchali, jen aby byli dost cool, udělá deska "Aftertaste". Na tu si totiž Brňáci (už podruhé) pozvali producenta Dušana Neuwertha, a protože mu dali o dost víc prostoru, neváhal do alba promítnout velký kus sebe a celé ho udělat tak nějak přístupnější. A protože zároveň s touto nahrávkou vyšla i další studiovka Sunshine, za kterou stojí Neuwerth taky, neubránila se kritika srovnání (viz třeba naše makro na Suns). Honza Balušek v hlavní recenzi se mu taktně vyhnul, nadšení ale neskrýval. "SFT v podobě 'Aftertaste' chtěli natočit nadčasovou desku, což se jim bezezbytku podařilo. Stejně tak ale vytvořili i nahrávku, která je moderní," napsal a album ohodnotil pochvalnou osmičkou. Slíbil makrorecenzi, a tak ji tu máme. A jak dopadla pro Swordfishtrombones? Velmi dobře, díky třem devítkám si v průměru můžou k Honzovu hodnocení připsat ještě čtyři desetinky.

---

Petr Balada - Přijatelná oběť (9/10)
Vztah ke kapele: Každej můj bol a vzlyk vyléčil poslech "Blood & Milk".

"Blood & Milk" je jedna z nejzajímavějších tuzemských desek nultých let jednadvacátého století. Ta kombinace křehkých aranží a silných melodií mě dodnes nepřestává bavit. Po pěti letech od jejího vydání je ale leccos jinak. "Aftertaste" má mnohem vzdušnější zvuk. Netrpí klaustrofobií. Odráží se v něm hudební posun, který mezitím na poli alternativní kytarové melancholie nastal. Slyším Arcade Fire i The xx. Navíc přibyl hostující ženský vokál dělající s introvertními skladbami divy. Například píseň "Dandy" by bez něj byla poloviční. S ní mimochodem startuje trojice skladeb tak velkých, že by uživily zmiňované kapely i pár dalších. "Bulldozer" a "I'm Alert" uzavírají suverénně jedno z nejdokonalejších děl Dušana Neuwertha. Chtěl jsem se tomu srovnání vyhnout, ale kvůli krátkému časovému odstupu poslechu obou alb mi to nedá. Ne Goodfellas, ale SFT natočili světové album. Jednu výtku bych k němu ale přece jenom měl. Stýská se mi po trubce, která čarovala na "Blood & Milk". A koneckonců dávala kapele ksicht. Ovšem vzhledem k výsledku "Aftertaste" je to docela přijatelná oběť.

Tomáš Bláha - Teď už to musí vyjít! (9/10)
Vztah ke kapele: Mám oblíbenější české kapely, ale ruku do ohně dám i za SFT.

Swordfishtrombones nikdy nikam nepospíchali. Svoje nápady i skladby nechali zrát. Když něco nešlo, nehrotili to, prostě počkali, až to půjde, a pak to udělali. Jejich desky, to nikdy nebyly dva hity položené na vatových polštářcích, aby si neodřely záda. Ty desky, to byly vždycky hity, které o sebe pokaždé třely a ty výboje jen podtrhovaly jejich kvalitu. A mně se zdá strašně nefér, že SFT nikdy nedosáhli úspěchu, po kterém by se o nich právem mluvilo ve velkém. Věřím tomu, že deska "Aftertaste" má sílu tuhle hodně retardovanou skutečnost napravit. "Trombóni" opět alternativní pudy ohýbají přes hrany popu a svojí novou deskou jen potvrdili fakt, že vždycky byli velkou českou kapelou. Umějí napsat velké hity, které se nevtírají, ale také velké songy, které nenudí svojí akademičností. "Aftertaste" není krok stranou nebo obří krok dopředu (elektronika nebo ženské vokály budiž výjimkou), to, co znáte z jejich tvorby a máte to rádi, najdete i zde. Jen ty roky práce a piplání vytvořily desku koncentrované zábavy, která má těžkou náchylnost k závislosti.

Pavel Parikrupa - Konec dobrý, všechno dobré? (9/10)
Vztah ke kapele: Byli úplně mimo mne a zakoukal jsem se do nich, když už neexistují? To je nespravedlivé!

Pokud jsem to správně pochopil, deska "Aftertaste" vznikla v průběhu několika let z materiálů, které nahrála v podstatě už nefungující kapela a které dal dohromady především producent Dušan Neuwerth, jenž se tak na zvuku nahrávek podepsal velmi výraznou měrou. Kdybyste mi řekli, že se chystáte pustit nové písničky The National nebo Arcade Fire, a pak pustili novinku Swordfishtrombones, normálně bych to bez problémů sežral. Nesmírně vymakaná deska, co zní světově, a mají ji na triku jacísi alternativní Brňáci, které jsem dosud úspěšně (a zřejmě ke své škodě) ignoroval. Kompaktní album s mnoha silnými momenty a mírně melancholickou náladou zní tak, jak si Neuwerth předsevzal: nadčasově. A hlavně se téhle muziky nemusí nikdo bát, není to striktně rádoby inteleguánská záležitost, ale úplně "normální" kytarovka. Moc krásná. Další důkaz toho, že dobrá hudba stále žije - jen je ji třeba hledat (nebo si ji nechat doporučit), protože není tak vidět jako to třpytivé pozlátko, které se nás urputně a hlasitě snaží obklopovat svou prázdnotou.

Dan Hájek - Bez Dušana ani ránu do klobouku (8/10)
Vztah ke kapele: Prý se málem rozpadli, ale to by byla škoda, "Aftertaste" je pokračovatel...

... v jejich patrném vývoji. Parta okolo Miloše Rejska, obohacená o Olu z Obří broskve a Dušana Neuwertha, to je už celkem slušná alchymie. Jejich rozpoznatelný zvuk je tentokráte více rozčeřen klávesami a v některých momentech se neubráníte nutkavého dojmu, zda náhodou moc neopisovali od The Killers. Swordfishtrombones jsou však sví a i na malém prostoru, který "Aftertaste" nabízí, zvládají hudebně kouzlit. A to i přesto, že jim ona akustická podoba ve finále sluší asi nejvíce. Je to takový mikrosvět plný příběhů s neobvyklými zvraty. "Dandy" je na první pohled osamocená entita pro rádia, výprava do melancholického bludiště. Hloubavé podkroví, to rochnění se v pocitech, k SFT pasuje, bez toho by to byla prázdná množina, nezajímavá. "Aftertaste" je v mnoha ohledech osvojení si věcí, které znáte a s nimiž jste měli i co do činění (myšlena spolupráce s mistrem zvuku). Plni elánu z dobře prošlápnuté cesty, na které chcete vykračovat dál a rozplétat ono klubko vyznačující milníky poznaného, tak na mě tato deska působí.

Honza Průša - Sakra příjemné překvapení (7/10)
Vztah ke kapele: Nikdy jsem je aktivně neposlouchal, ale minimálně dvě desky jsem v době vydání slyšel. Znovu jsem je slyšel až teď po letech.

Swordfishtrombones se změnili. Na albu "Aftertaste" se plně svěřili producentovi Dušanu Neuwerthovi (dělal i na předešlé desce "Blood & Milk") a ten si mohl s už tak silnýma písničkama dělat, co chtěl. A dělal. A protože je to šikovný popový producent, vznikla zajímavá popová deska, která ale dokazuje, že pop nemusí být jen tupý a prvoplánový zvuk, který se line z komerčních rozhlasových stanic. Co pro mě "Aftertaste" charakterizuje nejvíc, je jeho nepřesycenost a melancholická pohoda. Možná zasněnost. Kytary ani jiné nástroje se přes sebe příliš nevrství, často je prostor pro práci s tichem (vezměte si už jen a cappella úvod "Compass", dlouhé pauzy mezi tóny v "All But Unseen Beauty" nebo dynamizující pomlky v mé nejoblíbenější "Anoraks"). Swordfishtrombones se otevřeli svému okolí a napsali devět skladeb pro každého. A ty přesto nejsou blbé, neoposlouchají se po pár přehráních, mají nápad, atmosféru, duši. Zatím největší překvapení na domácí scéně v tomto roce. Sakra příjemné překvapení.

---

Album: Swordfishtrombones - Aftertaste
Průměrné hodnocení: 8,4/10
Celkový čas: 32:46
Skladby: Compass, Monorail, All But Unseen Beauty, Skeleton Key, Anoraks, Clocks Go Forward Tonight, Dandy, Bulldozer, I'm Alert