Bylo sedmé září 2001 a Carl Crack ležel ve svém bytě v Berlíně mrtvý z předávkování léky a alkoholem. Pro fanoušky Atari Teenage Riot po celém světě to znamenalo ztrátu charismatického rappera, pro samotnou kapelu důvod pro ukončení působení. Po téhle tragické události se zbylí členové vydali po sólových drahách, z nichž největšího úspěchu (většího než samotní ATR) dosáhl Alec Empire. První náznaky naděje o obnovení Atari Teenage Riot se objevily už na začátku roku 2010, kdy kapela odehrála jedno exkluzivní vystoupení v Londýně a vydala první skladbu od alba "60 Second Wipe Out" z roku 1999. Následovala dost ostrá rozepře mezi Hanin Elias a Alecem, která vyústila v její nepřítomnost v novodobé inkarnaci ATR. Místo MCho Carla Cracka nastoupil CX KIDTRONIK a práce na novém albu mohly započít.

Pro první tři desky byly základními stavebními kameny zvuku formace samplované kytary, ostré bicí z Rolandu TR-707 a levicový, anarchistický pohled na svět. Ostatně, Alec Empire, který dal kapelu dohromady, pocházel z punkového podsvětí Berlína, kde už ve dvanácti založil svoji první skupinu - není tedy překvapivé, že i ATR byla politicky extrémně angažovaná formace.

Tou největší změnou na "Is This Hyperreal" je zvuk - čistší, ale zároveň v některých případech agresivnější než předtím. Také samply byly zredukovány na klasické útržky z politických výroků, zbytek hudby je nyní kompletně původní. Nicméně posun se neodehrál pouze v této oblasti. Některé kompozice jsou melodičtější a volnější než předtím, podkresová kytara z "Black Flags" by, nebýt upraveného zvuku, zněla jako z nějakého punkrockového fláku.

Ale patrně nejextrémnější skladbou, co se zvukových experimentů týče, je "Digital Decay", komponující do sebe vlivy dubstepové vlny a tradiční taneční hudby ve spojení s tvrdým techno zvukem. Také téma skladby je velmi zajímavé a aktuální - pojednává totiž o budoucnosti, kde se lidé bojí připojit na internet, který je plně ovládaný vládami a v jehož vodách neexistuje soukromí. Skladba vznikla pod vlivem aktuálních událostí kolo webu WikiLeaks a jejich šéfa Asagneho. Ostatně, reflektování aktuálních událostí byla vždycky pro Atari Teenage Riot silná parketa. Do popředí se také, na úkor Aleca, který už toho má patrně ze své sólové dráhy dost, dostává ženský vokál, který obstarává Nic Endo, spolupracující s ATR už od vydání "60 seconds Wipeout". (Bývalý) frontman se projevuje nejvíce asi ve dvou, příznačně nejtvrdších, skladbách desky - úvodní "Activate" a "Codebreaker".

Celkově je album konzistentní, ideální jak pro anarchistický večírek, tak pro soustředný poslech. Je to deska, jakou jsme od Atari Teenage Riot čekali, nekompromisní a tvrdá, přímá a ostrá. V linii alb kapely je to počin poměrně revoluční, definitivně ji ukotvující do nového desetiletí.