Když jsem poprvé slyšel, co postihne poslední pětku finalistů Česko Slovenské SuperStar, mírně jsem se zhrozil. Ano, jsou to už takřka legendární kapely, nicméně jak Elán, tak Lucie jsou známé především střední generaci. Některé jejich hity tak mohly být vzdálené nejen soutěžícím, ale především i hlasujícím. V případě některých soutěžících se ukázaly moje obavy na místě, a jak to bylo v případě hlasujících, zjistíme částečně už v pondělí.

Soutěžní kolo otevřel Michal Šeps s první písničkou Elánu "Kaskadér" a nutno říct, že to byl jednoduše průšvih na celé čáře. Snaha o zanesení trochy reggae do téhle písničky vyústila v naprostý paskvil. Ze všeho toho totiž zbyl pouze Michalův "tradiční" chrapot, který naprosto zabil jakoukoli atmosféru a naprosto přebil i jeho nasazení a energii. Zvolit podobný styl jako v případě "Obchodníka s deštěm", opět by leckoho překvapil, ale takto to byl výkon hodný pozdního odchodu z putyky.

První písničku Lucie uvedl Petr Ševčík, kterému produkce dala "Chci zas v tobě spát", a když pominu první sloku, která byla taková nějaká neurovnaná, zvládl to velmi dobře. Tentokrát intonoval, dokázal v pravý čas přitlačit či zařadit chraplák a mělo to i slušný náboj. Všechno by fungovalo líp, kdyby to nebyl televizní přenos. Petr se opět vrátil k tomu neustálému koukání se do kamery, které mě irituje, protože by měl zpívat především pro diváky v sále, takhle to vypadá příliš podbízivě. Nehledě na to, že úsměvy, které do kamery házel, nevypadaly ani upřímně a k písničce se vůbec nehodily.

Dalším, kdo nastoupil na pódium, byl Martin Harich s elánovskou "Sestrička z Kramárov" a ani jemu se moc nedařilo, především tedy chytat rytmus. I kvůli tomu z téhle písničky udělal takový kafemlejnek, že v její druhé půlce už nebylo o čem zpívat. Zřejmě i z toho plynuly námitky poroty, že mu vůbec nesedla. Jinak ale omáčka okolo nebyla špatná, hlavně tedy to, jakým způsob dokáže komunikovat s publikem. V tomto případě byly jeho úsměvy naprosto na místě. Jaký to rozdíl proti Petrovi Ševčíkovi.

Velkou nevýhodu čistě pánských kapel měla jediná holka v soutěži Gábina Gunčíková. Už v medailonku prohodila, že jí "Amerika" od Lucie nesedne, a bohužel měla pravdu. Nejde ani tak o to, že zapomněla v jedné chvíli text, ale bylo až příliš vidět, jak se na tu písničku soustředí. Chyběla tomu obvyklá lehkost a ani její chraplák do "Ameriky" příliš nesedl. Marně pátrám v paměti, kdy Gábina předvedla takhle špatný a mdlý výkon.

Reputaci první poloviny do určité míry zachránil Lukáš Adamec s nepříliš známým "Zlodejem slnečníc" Elánu. Písničku na pomezí ska a reggae dal, jak je jeho zvykem, výborně, skoro až profesionálně. Přesto to bylo v první části lehce chladné a mohl lehce nudit. Vše zachraňovala především skvělá basová kytara. Nicméně v druhé půlce se to zlomilo a skladba začala gradovat. Jak rytmicky, tak i v energii. Pak navíc přišel malý výlet ke Stingovi a jeho "Englishman In New York", čímž výsledný dojem pozvedl ještě výš.

Druhé kolo odstartoval opět Michal Šeps a bohužel dojem z předchozího vystoupení nejen, že nevylepšil, ale zcela propadl. Zatímco v medailonku to vypadalo, že jeho reggae styl by mohl "Snu" od Lucie docela sedět, výsledek, kdy se pokusil zpívat normálně, byl hořce tristní a to snad i pro jeho fanoušky. Jako by na pódiu zpíval jeho stín a ještě k tomu falešně, s popleteným textem. Nevím, jestli je to tím, že už nemá v soutěži svoji milou, ale Michal v tomto kole zvadl.

Jako nebe a dudy vyzněla proti "Americe" "Čaba neblázni" od Elánu. Gábina Gunčíková ji jednoduše napálila a mělo to naprosto všechno potřebné, včetně neskutečného drajvu, energie v hlasu a i ten její chraplák do ní seděl. Sice opět zapomněla na chvíli text, ale tady se to naprosto ztratilo. Jednoduše řečeno - naprosto vymazala své předchozí vystoupení.

Jestli někdo překvapil, pak to byl Martin Harich s Lucií. Dostal, či si vybral "Šrouby do hlavy" a kdo by čekal, že si na ní vyláme zuby, ten by se mýlil. Předvedl v ní naprosto suverénní výkon, s výborným frázováním i celkovým projevem. Martin stále ještě dokáže růst a důkazem byla především tahle písnička. Lucii snad nikdo lépe nezazpíval. Jediný problém bych viděl v češtině, ale to mu těžko můžeme vyčítat, zvlášť, když nejsme schopni posoudit, jak se dařila slovenština Čechům.

Jednu z nejhezčích písniček Elánu "Neviem byť sám" nafasoval Petr Ševčík a je mi jasné, proč ho porota chválila, zatímco pro mě to byla přehlídka skoro až odpuzujících momentů. Řekněme, že melodicky to bylo dobré, ale opět se nevyvaroval neustálému sledování kamery. Co mě ale tentokrát štvalo nejvíc, byl jakýsi pocit, že neumí pořádně respektive normálně otevřít hubu - jako by si zpíval něco pro sebe. Artikulace místy nulová. Chvílemi jsem pak měl i pocit, že zpívá podobným stylem jako Michal David, což nemusí být zrovna žádoucí. Součtem toho všeho bylo hodně jalové vystoupení.

Posledním soutěžícím, který v kole věnované Lucii a Elánu zazpíval, byl Lukáš Adamec s "Ohněm" první jmenované kapely. Přiznám se, že už nevím, jak jinak bych jeho jako osobnost vychválil. Pojal si ji do značné míry po svém, takže v ní byla cítit mírně pozměněná rytmika, ale přesto to jako celek vyznělo skvěle. Dokázal i na toto pódium přenést maximum energie a patřičně vygradovat finále tohoto kola.

Resultát kola je v tomto případě víceméně jasný. První místo si v něm uzurpovali Slováci Lukáš Adamec a Martin Harich a v lehkém závěsu za nimi se držela Gabriela Gunčíková. Zbývající dva finalisté pak skončili daleko za nimi, a pokud z nich musím vybrat jedno jméno, bude to zřejmě Petr Ševčík.