"Člověk, jenž zemře dříve, než zemře, nezemře, až zemře." (K. G. Jung) Tak končí první odstavec v tiskové zprávě k "The Unquiet Invisible" a mnohé prozrazuje, ale i zamlžuje. Neutrino je svým způsobem myslitel, v jeho hudbě se ukazuje mnoho odkazů, tok myšlenek z vědecko-psychologických studií a člověk se v této spirále musí i řádně zamotat, aby posléze našel skutečnou zvukovou malbu. Smažte u sebe všechny vzpomínky na hiphopové Cold-Boy-Klan (mimochodem, právě vzniká druhá deska "Do It Your Revolution"), prohrabte na disku staré soubory z "Cosmix Songs" a budete skoro v obraze, kdy ono slovo skoro má svůj hmatatelný význam.

Malá soukromá odbočka: Kdysi dávno jsem se účastnil jedné seance u kulatého stolu. Nebyla to žádná humorná paralela k "Fantomas kontra Scotland Yard", ale skutečná spirituální výprava, kdy drobet běhá i mráz po zádech. Tehdy se vyvolávání mrtvých duší ovšem jaksi nepovedlo (možná jen nebylo vyslyšeno). Několik nocí zpátky jsem se v noci probral - vzbudil mě zlý sen, který měl s touto zkušeností nemalou spojitost. Pár dnů nato jsem ve složce s hudbou našel zcela zapomenuté torzo rozepsané recenze na "The Unquiet Invisible". Rázem mě polil studený pot; vše nasvědčovalo tomu, že spojnice minulosti se skutečností zafungovala a Neutrino mě svým způsobem zaklel.

Ale zpátky ke "Cosmix Songs", odkud vede nejkratší cesta elektronického experimentování k loňské "The Unquiet Invisible" (i když zabrala skoro čtyři roky). Jeho vize abstrakce protíná mnoho souběžných rovin, samplingu filmových střípků ("Hedgehog In The Cage Theme" připomene kultovní "Rychlé Šípy"), hip hopu, downtempa, ambientu a lehkému odvaru nu-jazzu. Tuto mozaiku slepuje s mikroskopickým citem pro detail, hledaje tu nejsprávnější alternaci minimalistických vizí; ty mohou drobet vystrašit svou zamyšlenou náladou a tribální mutací paranormálního romantismu (děsivější variace, než je "Twilight sága").

Neutrino tyto elementy sbírá s vybranou sounáležitostí, souběžně se mu daří ale tyto vjemy vzájemně kombinovat a zastřít do jiných, následných preludií. V nejednu chvíli ukazuje svou fascinaci tajemnem z "Twin Peaks", z ní však snadno utíká kamsi do vzdálených koutů vesmíru. To zejména při úvodní "Transpersonal Encounters By The Round-Table", v které je odhaleno jeho nadšení sci-fi a hledáním mimozemské civilizace. Dějová reminiscence nestojí na jednom pevném bodu, vše má svá pravidla, jen v případě "Spectacular Fluidum" je toto tvrzení porušeno. Za vším totiž hledejte Neutrinovo přepracování kompozice "Centro" projektu katsa.theo.

"The Unquiet Invisible" je výrazným písmem sepsaná studie spirituálního chápání Neutrina, kdy mnoho věcí dokázal dokonale zakódovat do svých zvukových struktur. Pevně dodržuje i svůj vypravěčský styl a svým způsobem i kontext a koncept. Atmosféricky pohyblivé sekvence se derou do morku principu a v mnoha okamžicích nechají probublávat fakt, že pravda je skutečně někde tam venku, ve specifickém ruchovém/kulovém objektu sci-fi přesmyčky okultismu.