Role avizovaného supportu na poslední chvíli připadla tuzemské formaci Slut. Pánové se na pódiích pohybují již dvě dekády, zkušeností by tedy měli mít na rozdávání. Rozpaky však vzbuzovala skutečnost, že kapela prožívala svůj vrchol více než deset let zpět a rovněž loví ve stylově odlišných vodách než dostavivší se fanoušci. Slut se role předskokana zhostili až překvapivě se ctí. Jejich psychedelický, místy chaotický hardcore s přesahy do crossoveru brzy dokázal naladit na svou vlnu značnou část přítomného publika. Přidanou hodnotou tuzemské formace byl nepochybně projev vokalisty Jakuba, který svému hlasu pomáhal nejrůznější elektronikou, a místy tak dodával projevu kapely velmi specifickou atmosféru.

Publikum však hned po odchodu předkapely dalo jasně najevo, na koho dnes přišlo. Prostor pod pódiem výrazně zhoustl a objevilo se první sborové vyvolávání: "Voivod, Voivod!" K radosti velké části fanoušků se za mixpultem objevil vlastní zvukař kapely. Přece jen, místní pan zvukomág si za dlouhá léta působení na Chmelnici vybudoval velmi nelichotivou pověst člověka, jehož um dokáže dokonale pohřbít veškeré snažení muzikantů na pódiu.

Pánové Snake, Chewy, Away a Blacky se na stage dostavili bez větších průtahů a otvírákem "The Unknown Knows" začali do natěšeného publika servírovat vydatnou porci poctivého metalového oldschoolu. Voivod působili naprosto uvolněným dojmem a pohodovou atmosféru se jim po pár riffech podařilo přenést do celého klubu. Ačkoliv odezva diváků byla ohromná, žádných divokých circle pitů jsme se tento večer nedočkali. Pěkně postaru - pyramidami pobitá džínová vesta plná nášivek, hrozící paroháč ve vzduchu a řádné máchání mnohdy již notně řídnoucí kšticí. V publiku jednoznačně převládala starší a střední generace metalistů, fanoušci pod dvacet by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Náklonnost publika se projevila i v častém zásobování kapely čerstvě natočeným pivem. Voivod však ve spotřebě zaostávali za očekáváním, a tak se během setu na aparátu Daniela "Chewyho" Mongraina nahromadila značná zásoba zlatavého moku.

Pilíř setlistu tvořily pochopitelně skladby z desek z osmdesátých let. Nejvíce se hrálo z alba "Nothingface". Zazněla však i zbrusu nová pecka "Kaleidos", která dokazuje, že Voivod věrni své tradici nehodlají zůstat na místě a svou tvorbu opět posunou trochu jiným směrem. Výkon kapely byl strhující. (Ne)stárnoucí pánové si show a odezvu diváků patřičně užívali. Především kytarový mág Mongrain, který běžně prohání prsty v death metalovém masakru Martyr, si poněkud odlehčenější party řádně vychutnal. To však neznamená, že by do jednodušších, spíše klasicky laděných sól nedokázal přenést svou preciznost.

Přes veškerá pozitiva se nemohu ubránit dojmu, že kapele o chloupek lépe sedí větší, festivalové pódium, jak se mohli přesvědčit například návštěvníci loňského Brutal Assaultu. Kanadská legenda tedy v Praze předvedla pro mnohé nostalgický, zároveň však profesorský výkon. Učebnicové metalové vystoupení tak mnohým posloužilo jako dobrá náplast na čerstvý semifinálový neúspěch českých hokejistů.