"Zúfalstvo nechajme životu, sny budú ľahké," začíná v úvodní skladbě projekt Kieslowski, dvojice muzikantů, v níž mužskou část zastupuje DKP a tu ženskou Marie Kieslowski. A pokračují s až posvátně intimní zpovědí v písničkách podaných co nejčistěji, bez zbytečných kudrlinek či košatých aranží.

DKP, neboli Davida K. Pomahače, můžete znát z kapel Bez peří (btw. Kieslowski na album zařadili z jejich repertoáru znamenitou "Noční") nebo Houpací koně a hraje i s Xavierem Baumaxou. Na aktuálním albu "Tiché lásky" kromě autorství všech písní a zpěvu hraje na kytaru, Marie tu zpívá a obsluhuje piáno. Jejich spojením vzniká intimní milostná poetika.

Melancholický debut je z obou stran uvozen intrem / outrem hracího strojku. Album je tak vlastně zabalené v hrací skříňce a svou jemností, křehkostí a intimitou do ní přesně pasuje, a to i včetně přímosti a upřímnosti. Jiný obsah byste zde těžko hledali. Písničky tady normálně, přirozeně plynou a na nic si nehrají.

A tak tu slyšíme akustickou kytaru a klavír, dva hlasy mezi nimiž to jiskří, případně další nenápadné lehce dobarvující nástroje, jako jsou basa, housle, violoncello nebo xylofon. A ve spojení s například milostnou poezií popisující krásu naplněného vztahu dochází i k naplnění hudebnímu. A to aniž by Kieslowski něco podsouvali, do poslechu vás nutili. Jejich hudba přirozeně přijde, a pokud se jí otevřete, stává se, jen tak mimochodem a nevtíravě, vaší součástí.

Kieslowski reagují na stále populárnější písničkáře, kteří ale nesmrdí kouřem a nevoní po jehličí - nepřicházejí z čistě folkového podhoubí. A právě tím jsou "Tiché lásky" příjemně zajímavé. Můžeme tu cítit přesah k šansonům, někomu se vybaví Priessnitz nebo Jaromír 99 a jeho Bombers, ostatně právě on tu spolu s Václavem Havelkou zpívá vokály ve skladbě "Ženy" a společně nazpívali i bonusovou verzi "Pod akátem" ve verzi o něco méně prosluněné a o něco syrovější.

Kieslowski debutují ve své ryzí intimitě, na albu, co velmi plynule plyne. Navíc, nejen díky své stopáži, ale i ničím nepřibarvovaným, dalo by se říct holým písničkám postaveným na silných melodiích, uteče velmi rychle. Posluchač si užívá těch 30 minut z hrací skříňky a brzy se k nim rád vrací. Na desce nejsou přebytečné pasáže a i v tom je její síla. A jako bonus má schopnost nakazit posluchače svou nenuceností a přirozeností.