Children Of Bodom jsou v současném metalu obrovským pojmem. Jejich tvorba dokáže podchytit široké spektrum fanoušků. Finové si podmaňují méně extrémní posluchače silným důrazem na melodickou stránku, přitom však songy neztrácejí death/black/thrashový feeling a dravost. Mozek kapely, vokalista a kytarista v jedné osobě Alexi Laiho, má pro mnoho dam neodolatelné charisma a zároveň svůj nástroj ovládá fakticky stylem virtuóza. Není tajemstvím, že absolvoval konzervatoř. Kombinace těchto faktorů udělala během patnácti let z finských mladíčků metalové bohy.

Bohužel české publikum mělo doposud jen pár možností vidět Children Of Bodom živě. Před deseti lety pouze předskakovali legendě Primal Fear. Následovala dvě festivalová vystoupení na Masters Of Rock a Brutal Assault, přičemž druhé jmenované zanechalo loni silnou pachuť v ústech. Kosou tehdy nemával Smrťák, ale pan zvukař a Laihovu partu nemilosrdně popravil. Není tedy divu, že zájem o první regulérní koncert Children Of Bodom v Česku byl obrovský a pořádající agentura Pragokoncert již několik měsíců předem musela akci přesunout z KC Vltavská do haly Folimanka. Nepochybně to byl správný tah. Basketbalová hala bohatě stačila kapacitou a nezaznamenal jsem zásadnější fronty či tlačenice. Příjemní byli i místní securitas.

Večer zahájila poměrně neznámá švédská parta Machinae Supremacy. Vcelku standardní, nikterak nevybočující moderní rock/metal podpořený samply. Objektivně Švédové předvedli živelný set s celkem kvalitním zvukem a zaznamenali mocný aplaus značné části zaplňující se haly. Kapela by mohla do budoucna zauvažovat nad možností nahradit klávesové samply hráčem z masa a kostí. Nejedná se o žádné nehratelné eskapády a další živý element by jejich hudbě prospěl.

Následující finští pohané Ensiferum jsou českému publiku známí dostatečně, o čemž svědčilo i vyvolávání kapely před začátkem setu. Do půl těla svlečení pomalovaní válečníci v čele s Markusem Toivonenem a v doprovodu sličné klávesistky spustili o poznání rychlejší set než jejich západní sousedé. V rámci pagan metalu patří Ensiferum zajisté k tomu lepšímu a poměrně slušně ovládají své nástroje. V tomto ohledu je nutné vyzdvihnout baskytaristu Samiho Hinkku, který se svou šestistrunnou basou předvádí parádní kousky. Bohužel jeho úsilí mnohdy zaniká v celkovém konceptu nazvučení kapely. Další devizou je pak přesný bubeník Janne Parviainen, známý rovněž z Waltari. U publika zabíraly především svižnější vály jako "Athi" či "Into Battle". Finům hala svědčila více než velké pódium na loňském Brutal Assaultu a sklidili zasloužený úspěch.

Při prvním hrábnutí do basových a kytarových strun techniků připravujících nástroje pro hlavní hvězdy večera se nebezpečně objevily vzpomínky na zvukový průšvih na výše uvedeném festivalu. Zboostrovaná basa připomínala spíše startující motorku a kytary se nořily do hlubokých basových vod. Poté se nad pódiem rozezvučel "zlověstný vítr" a začal si pohrávat s plátny evokujícími aktuální desku "Relentless Reckless Forever". Na stage přiběhl Laiho a značná část slečen upadla do transu. Bohužel první tóny skladby "Not My Funeral!" takto přesvědčivé nebyly.

Zvuk se naštěstí brzy srovnal do plně poslouchatelných kolejí, přesto bych se u něj zastavil. Children Of Bodom jsou kapela stojící na kytarových a klávesových melodiích. Bohužel koncept živého nazvučení je spíše basový a ostře kontrastuje s křišťálovou produkcí především poslední desky. Ano, má to, jak se říká, "koule", avšak ony kytarové kudrlinky, které notně koření Alexiho hru, mnohdy zanikají. Nejlepší ukázkou tohoto večera byla v tomto ohledu skladba "Follow The Reaper". Přes tuto zvukovou nedokonalost předvedli Children Of Bodom solidní výkon. Laiho se tentokrát více než na své pověstné "fuckování" soustředil na hru a celá kapela šlapala jako dobře namazaný stroj. V průběhu setu zazněl průřez kariérou, nebylo opomenuto žádné album. Možná zamrzí absence hitů z prvních desek jako "Lake Bodom" či "Warhearts".

Podtrženo sečteno, fanoušci Children Of Bodom mohli odcházet domů spokojeni. K dokonalé koncertní extázi však chyběl krůček v podobě nazvučení, které by nechalo naplno vyniknout technickým finesám a sólovým soubojům Laiha s klávesovým mágem Jannem Warmannem. Pověstný Sekáč od jezera Bodom tedy tentokrát naostřil svou kosu do té míry, že dokázala způsobit těžká zranění, ale zabíjela pouze slabší jedince.