Tuzemští virtuální i fyzičtí recenzenti se stran tvého loňského debutu "Feed My Lion" (makrorecenze) předháněli v komplimentech. Nešetřili superlativy a nejčastěji hovořili o nadčasové a nečeské desce. Veřejnost ovšem nechala nahrávka - soudě dle vlažných reakcí při koncertech - chladnou.

Uplynuvší dobu od vydání alba hodnotím přesto především pozitivně. Podařilo se zrealizovat věci, které jsem si na začátku všeho vysnila. Naplněním mých představ a splněním toho hlavního cíle byl už vznik samotné nahrávky. Navíc se mi podařilo po desce zformovat i kapelu, což je další zásadní plusový bod. Díky "Feed My Lion" vzniklo těleso, ve kterém proudí opravdu nečekané množství energie. Vše funguje nad očekávání dobře, protože jsem se obklopila lidmi empatickými vůči mým myšlenkám i mně samotné.

Přesto se nemohu zbavit dojmu, že deska ve finále zapadla, což je s ohledem na kvalitu materiálu škoda.

Kromě představ o vzniku samotného alba paralelně existovaly i vize o prosazení se, které naplněny beze zbytku rozhodně nebyly. Zatímco tištěná i virtuální média přistupovala k hodnocení desky spontánně a dá se říci bez výjimky kladně, rádia navzdory mým očekáváním songy povětšinou nehrála. Narazila jsem na takzvané české limity rádií. Dostat u nás singl do éteru je opravdu problém. Na stranu druhou - najdou se i výjimky. Na síti Kiss rádií uspěly oba singly a "Smile" se dokonce podle hitparády IFPI stala třetí nejhranější písní loňského léta.

Ale řekl bych, že širší povědomí o JI je poněkud užší, tedy v porovnání s předloňskými představami a plány.

Je to běh na dlouhou trať. Sice nevyprodáváme haly, ale nesouhlasila bych s tebou, že se fanoušci v klubech při našich koncertech nebaví. Musíš brát v potaz, že se v případě mé sólové dráhy jedná o experimentální popovou elektroniku a v českých klubech nejsou pop, experiment a elektronika právě nejfrekventovanější pojmy. U nás hrajeme v klubech, často velkých klubech, místo elektroniky kytarovou, rockovou muziku, jež by v ideálním světě patřila leda do jukeboxů vesnických hospod.

Je u nás vůbec možné se prosadit v popovém žánru jako klubová kapela?

Ne, protože je trh přesycený PR kapelami. Za vzor, jak by to mělo na scéně vypadat, nám klidně může posloužit tolik podceňované Slovensko, které paradoxně o mě, ostatně i o Oceán, jeví mnohem větší zájem než domácí Česko. Slováci jsou vůbec vnímavější vůči novinkám, novým stylům, směrům, trendům. A není to jen otázka dneška, rozšířené hledí měli oproti Čechům i včera. Ten rozdíl v senzitivitě je až zarážející. V době, kdy u nás celá kulturní sféra stagnuje, na Slovensku vše strmě stoupá vzhůru.

A nemrzí tě tedy, jak to tady funguje nebo spíše nefunguje?

Mrzí, nemrzí, na tom nesejde. Považuji za zcela zásadní, že energie desky "Feed My Lion" funguje, a to nejen na mě a mé nejbližší okolí, ale albu se dostalo pozitivních ohlasů i mezi komunitou fanoušků Fiction a Oceánu. Ne, když nad tím tak přemýšlím, rozhodně si nemyslím, že to nám, rozuměj JI, nefunguje. V nás chyba není. V Česku nefunguje něco mezi nebem a zemí, ale u nás je vše v pořádku. Koncerty jsou euforické. Majitelé klubů tančí, zvukaři tančí, novináři tančí, fanoušci tančí… (smích)

Jak to bude s tvou sólovou kariérou pokračovat? Rozložíš svou energii mezi projekt JI a Oceán nebo jeden z elementů před druhým upřednostníš?

Jsem spontánní typ člověka, a tak nelze s určitostí označit jednoho favorita, kterému se budu z dlouhodobého hlediska věnovat. Rozhodně bych ale nechtěla zanedbávat ani jednu ze svých povinností, totiž radostí. Co se sólové dráhy týče, existuje řada plánů. V kapele mám nyní nového bubeníka, Thoma Heriana aka Drama Jacqua. Díky jeho přítomnosti v sestavě jsme udělali o něco elektroničtější koncertní set. Nahrávám si i nové věci. Plány tedy mám. Za poslední splněný považuji nový videoklip ke skladbě "Deep Connection". Vytvořil jej pro mne za zvláštních okolností režisér a producent Martin Hudák. Martin si totiž "Deep Connection" spontánně vybral jako titulní píseň jednoho z filmů ze série "Nesmrtelní", který natáčí pro Slovenskou televizi. Kromě videoklipu nám Martin skladbu i zremixoval. Z jeho počínání jsem neskrytě nadšená. Za normálních okolností bychom si o takovém klipu totiž mohli nechat jen zdát.

Co exhumovaný Oceán?

Ano, v neposlední řadě zkouším s Oceánem. Koncerty, které probíhají, slouží především jako vzpomínka na starý Oceán, ale vzniká už i nová produkce. Ostatně, vydali jsme singl "Odlesk tvůj", který lze vnímat jako ochutnávku k připravované studiové nahrávce nového Oceánu. Ta by mohla vyjít na jaře příštího roku. Dokončují se také přípravy vydání live nahrávky, pocházející z našeho prvního koncertu v Roxy. (Od pořízení rozhovoru už se deska dostala na pluty obchodů, pozn. editor.)

Oceán - Odlesk tvůj

Z písně "Odlesk tvůj" cítím o poznání více atmosféru Fiction než původního Oceánu.

Určitě. Nejsem schizofrenní, abych zvládla Petra v Oceánu nahradit a zároveň zůstat sama sebou. Máš do jisté míry pravdu, navazuji spíše na to, co bylo ve Fiction než na Oceán jako takový. Ať již přístupem nebo postupy. V neposlední řadě je pro mě důležité, že spolupracuji právě s Dušanem Vozárym, Petrem Honsem a Arminem Effenbergerem, tedy tak říkajíc se starými známými.