Mezi vydáním desek "Motionless" a "Penumbra" uplynuly čtyři roky, pauza mezi předchozími dvěma nahrávkami pak byla podobná. Můžete objasnit, co za těmito prodlevami stojí a jak (a jestli) se to podepsalo na výsledném materiálu?

Broňa Míka: Pauza mezi "Keep It Your Way" a "Motionless" byla způsobená tím, že nás opustil bubeník, takže nějakou dobu trvalo, než jsme za něj našli náhradu. Pak jsme také řešili otázku, co vlastně s novou deskou. Jestli najít vydavatelskou firmu (ty se o nás zrovna moc nepřetahovaly, víme, jaká je situace na trhu s muzikou), anebo si to vydat sami. Což ale znamenalo sehnat peníze na všechno, co k tomu patří. A to není zrovna malá částka, takže proto ta pauza.
Radim Pigl: Co se týče "Penumbry", tak to úplně čtyři roky nebyly, jsou tam zavádějící roky vydání, ale "Motionless" vyšlo v červnu 2007 a "Penumbra" byla hotová už v únoru 2010 a natáčela se kvůli vytížení studia Šopa až v září, takže ta pauza byla nějakých dva a půl roku k hotovýmu materiálu, ale jinak máš pravdu, že se to protáhlo. (smích) Co se týče výsledku, tak jsme opravdu nad míru spokojení s věcma, se zvukem i s obalem, což se nám u každý desky nestává.

Novinka se pyšní grafikou od Dana Kurze z Atari Terror a hlavně se vám konečně podařilo dotáhnout do konce záměr s vydáním desky jako digipacku. Jak moc velký důraz tedy kladete na fyzické zpracování vašich desek a vizuální stránku vaší hudby obecně?

Broňa: Myšlenka na digipack padla už u "Motionless", ale jak už jsem řekl, je to docela finančně náročný, takže jsme od toho upustili. Ale jsem rád, že se nám to podařilo alespoň teď. Splnil jsem si takovej malej sen, že aspoň jednou vydám album na digipacku. Dneska to možná zní divně, ale jsem ze starý školy, kdy mě u každý desky zajímal obal, vyrostl jsem na vinylech a obal byl prostě nedílnou součástí každýho z nich. Jinak co se týká vizuálního zpracování naší hudby, tak mimo obalů desek leckdo možná zaregistroval naše všelijaké upoutávky, které šíříme na serverech, a taky, pokud je to možné, začínáme oživovat koncerty projekcemi, takže vizuální stránku nepodceňujeme.

V čem se podle vás samých nejvíc liší "Penumbra" od starších desek Satisfucktion?

Broňa: Těžko se to posuzuje, ale myslím si, že je zase o kus vyzrálejší, trochu tvrdší a pro posluchače pestřejší.
Radim: Myslím, že se posunula i zvukově, a kladli jsme důraz na to, aby byla dynamická a zvukově víc živelná.

Natáčeli jste docela překvapivě až na jihu Moravy v renomovaném studiu Šopa. Proč padla volba právě na toto studio a jak jste spokojení s výsledkem?

Broňa: Dlouho jsme přemýšleli, kam jít točit. Původně jsme uvažovali znovu o Loco studiu, kde jsme natáčeli předchozí desku, ale vzhledem k tomu, že Rena z Locomotive, kterému studio patří, je poměrně dost zaneprázdněný, začali jsme uvažovat i o jiné variantě. Po poslechu několika nahrávek ze studia Šopa jsme byli pevně rozhodnutí, že půjdeme právě tam. Taky tu hrál roli fakt, že jsme chtěli zkusit se zavřít někam daleko, třeba na 14 dní, a věnovat se jenom desce, což jsme vlastně ještě nikdy nezkusili. S výsledkem jsme naprosto spokojeni. Staňa Valášek je obrovský profesionál, s ještě větší trpělivostí, protože si tam pustil takový alko hovada, jako jsme my. (smích)
Radim: Rozumíš, 1,5 litru vína za 36 Kč… No nekup to... (smích)

Album jste pokřtili poslední lednový víkend na domácí půdě v českobudějovickém klubu Martys. Jak se křest povedl?

Broňa: Křest byl opravdu parádní, snažili jsme se to pojmout trochu jinak, takže jsme zvětšili pódium, sehnali nejlepšího možného zvukaře, skvělá světla, projekce a pokusili se to zaznamenat na kamery. Takže do budoucna uvažujeme o možném vydání DVD se záznamem z tohoto koncertu, plus by tam byly i bonusy z dřívějších akcí atd. Nakonec byl klub našlapaný, přišlo něco přes 400 lidí, takže jsme si to pořádně užili, a jak bylo vidět, i lidi pod pódiem byli nadšení, což je pro nás vždycky ta největší odměna.

Váš zpěvák Broňa Míka, jak známo, poslední zhruba rok a půl působí souběžně i jako jeden z dvojice frontmanů už zmíněných Atari Terror. Jak se mu to daří zvládat a nemá to vliv na koncertní činnost Satisfucktion? Koncertů máte přece jen méně, než by asi fanoušci vaší kapely čekali. Nebo si koncertně záměrně vybíráte a berete jen ty nejzajímavější nabídky?

Radim: Tak samozřejmě je to trochu složitější se zařizováním koncertů, se zkoušením a tak dál, ale jsme s Atari opravdu kámoši a snažíme se vycházet si vstříc. Broňa má občas dvojáčky, přejezdy, ale dává to. Musí. (smích) Co se týče toho, že hrajeme méně, tak je to přesně tak, jak jsi psal. Akce si vybíráme a naučili jsme se už i odmítat. Někteří už taky mají děti, rodiny, přítelkyně a hnát se přes celou republiku na akci, kde nevíš, jak to dopadne, a promotér první, co řeší, je sleva… tyhle koncerty už prostě nejezdíme.

Další otázka bude věnovaná Dead End Festivalu, který nemá v rámci České republiky obdoby, a to hned z několika hledisek. Jak tento nápad vznikl, jak jste spokojení s dosavadními dvěma ročníky a jak vidíte budoucnost festivalu? Chystáte se třeba zvát i renomované kapely ze zahraničí, nebo zůstane u představení toho nejlepšího, co nabízí česká a moravská klubová scéna?

Radim: Začalo to tak, že jsem se Satis pár let objížděl festivaly, kluby po celé ČR a z osmdesáti procent se mi vždycky zdálo, že by se akce mohly udělat lépe. Ať to byl výběr hudby, dodržování časového rozpisu, zázemí pro kapely, propagace dané akce, její image akce. V té době jsme jako skupina měli také manažery, ale co se týkalo jejich práce pro nás, z jejich schopností dobře organizovat jsem měl bohužel ten samý pocit. Určitě se to dá dělat lépe. A tak jsem se rozhodl, že to začnu dělat sám. Postupně jsem začal organizovat koncerty Satisfucktion a začal si uvědomovat, že bych potřeboval prostor pro více než 300 lidí, což v Českých Budějovicích neumožňuje žádný klub. Proto jsem se rozhodl pro KD Vltava. Jelikož KD Vltava je zase naopak dost velká, rozhodl jsem se udělat podzimní festival a využít celý prostor, což znamená dvě pódia. Pak už to šlo rychle, vymyslet název, logo, oslovit správný lidi - DEF tým, sponzory (Budweiser Budvar) -, vybrat super kapely a udělat to prostě na sto procent. Letos 25. 11. chystám třetí ročník. Lidi zatím vždy přišli a byli spokojení, tím pádem jsme i my spokojení. Každý další ročník bych chtěl určitě dál vylepšovat, nabízet něco nového, možná i právě nějakou renomovanou zahraniční kapelu. Uvidíme. Hlavní je však zvát to nejlepší z české klubové scény.

Na závěr se musím zeptat na vaše předskakování Faith No More nebo Kiss v 90. letech a tehdejší šňůry v zahraničí. A jak jste z tohoto pohledu spokojení se současným postavením Satisfucktion na tuzemské scéně?

Broňa: Tak je fakt, že se nám toho přihodilo poměrně dost, ale nechceme se pořád jen ohlížet dozadu. Myslím, že jsme za těch cca 20 let udělali docela dost poctivý práce. Jinak vzhledem k tomu, jak mrňavý je u nás trh a kolik lidí je ochotno poslouchat rockovou muziku našeho ražení, tak na tom asi nejsme úplně tak špatně. Problém je v tom, že nám neustále dorůstá další generace potenciálních posluchačů a my jako kapela se k nim těžko dostáváme. Mám pocit, že se pomalu posouváme do stavu před revolucí, kdy byl rock a metal těžkej underground. Chceš natočit klip, a nemáš ho kde pustit, veškerý pořady, ve kterých bylo možný se ukázat lidem, ať na komerčních, nebo státních televizích, už nejsou, a když jo, tak v hodinách, kdy normální rocker sedí v hospodě anebo je na koncertě! (smích) Takže, přátelé, vzhůru do hudebních serverů, sociálních sítí a hodin strávených u počítačů, abychom už byli konečně slavný a bohatý! (smích)
Radim: Ja ja, pravdu má, ale hlavně všichni potom zvedněte zadky a choďte na živou muziku, podporujte kapely, koncerty, festivaly. Bez vás to prostě dál nepůjde. Nazdar. (smích)