Jak se Patricie dostala k Daliborovi Cidlinskému?

K Daliborovi jsem se dostala asi před dvěma lety přes agenturu RGM, nabídli mi ho a s ním jsme si sedli jak hudebně, tak lidsky, proto jsme spolu začali dělat. Já skládala písničky a on to dovedl do té zaranžované podoby, jak je to teď na cédéčku. Album jsme natáčeli hodně dlouho, mezi vydáním stojí opravdu spousta času. "Obamamanii" jsem vydala teď, ale já se cítím už úplně jinde, než co ta hudba zachycuje.

Proč "Obamamania"?

Skoro dva roky jsem žila v Americe. "Obamamania" zrcadlí moje pocity odtamtud. Snažím se tím poukázat na davové šílenství, které se kolem té Ameriky točí, protože mám pocit, že to zasahuje do lidské mentality a vůbec do veškerého dění. Lidi se tím nechávají hrozně ovlivňovat. Chci ukázat na to, jak se honíme za něčím a lidi vlastně ani nereflektují, jestli je to opravdu to, co chtějí doopravdy. A Obama je teď v podstatě jen taková figurka, ikonka, která celé to pozadí krásně zobrazuje. Není to nic osobního vůči němu, jenom se bojím, že on je přesně tou loutkou, která v tom postaveném divadle hrozně skáče. A my v tom skáčeme už úplně nejvíc.

Patricie - Obama

Co se proti tomu dá dělat?

To je úplně jednoduché. Když se člověk snaží dělat něco sám se sebou, sám se svojí rolí, tak toho může udělat strašně moc. Například v knížce "Muž, který sázel stromy" je krásně vidět, co člověk může zvládnout. A když je dobrý a snaží se v sobě podporovat to dobré a tu lásku, kterou vysílá do svého okolí, tak je to to nejvíc, co může udělat. A pro mě jsou i ty písničky pro mě metodou, jak něco řešit.

Album obsahuje skoro všechno: pop, country, folk, hip-hop... Byl to tvůj záměr, aby byla takhle různorodá?

Ne, vůbec. Všechna ta dema, co jsem složila, jsou převážně folková. Do těch aranží hodně zasáhnul Dalibor, takže ta pestrost je hlavně díky němu. Dneska je to pro mě až příliš pestrý. Další desku bych chtěla udělat čistší, jednodušší a víc krystalickou. Na této se trochu ztratila taková ta křehkost.

Nahrála jsi ho s muzikanty od Xindla X, o nichž je známo, že jsou ve svém oboru opravdu jedničky, což se na té desce značně promítlo...

Na té desce je znát, že tam hrají špičkoví hráči a že je to profesionální nahrávka od zkušeného producenta. Ale asi není úplná rovnice, že by se kvalitní muzikanti rovnali automaticky úspěchu. Vezmi si například Markétu Irglovou, která odjela do Irska, náhodou tam potkala Hansarda, se kterým si padli, natočili spolu písničku, která se náhodou stala tím, čím se stala. Takže je to asi jen o náhodě a o štěstí.

Patricie - Nesnesitelná těžkost bytí

Na CD je písnička, která se jmenuje "Nesnesitelná těžkost bytí". Myslíš, že bytí je fakt tak nesnesitelně těžké?

Ne, já si myslím, že bytí je hrozně krásné a každý si ho může nastavit takové, jaké chce. Nechala jsem se nepřímo inspirovat Milanem Kunderou a jeho "Nesnesitelnou lehkostí bytí". Ta knížka mě hodně zaujala, přemýšlela jsem nad tím existencialismem. Ten text nevychází přímo z mého zážitku, spíš si myslím, že existují lidi, kteří v tom existencialismu žijí. Že mají pocit, že pro ně život nemá smysl a že je nesnesitelně těžký. Ale ono samo o sobě nic není nijaké, všechno musí mít smysl.

Jaký má tvůj život smysl?

V praktické rovině to zahrnuje to, že mám ráda svou rodinu a mám kolem sebe lidi, které mám ráda, a že dělám věci, které mě baví, což je studium a hudba. V abstraktní rovině to znamená to, že na sobě pracuju a že věřím v lásku a v dobro a snažím se to rozsévat kolem sebe. Občas jsou chvíle, kdy se mi něco nedaří, nebo nemám dobrou náladu, ale není to nic, co by se týkalo nějaké hluboké podstaty. Vždycky jsou to akorát hloupé chvilkové problémky, nic zásadního. A to je na mém životě to krásné.

Zpět ke Kunderovi. V té zmíněné písničce ho cituješ nejen tím názvem, ale uvádíš třeba i "Směšné lásky"... Jaký máš k jeho tvorbě vztah?

Četla jsem od něj víc věcí. Moc obdivuju jeho styl psaní, protože je to pro mě všechno myšlenkově propojené a filozoficky zajímavé. Ale pro mě je až příliš skeptický. Když to čtu, tak si říkám, že tam chybí to teplo, ta vřelost, ta láska mezi lidma. Je to všechno také pošmourné, úšklebkovité, spousta masek a žertů a vlastně spousta příběhů s takovým skeptickým koncem. Ale možná to bude tím, že jsem mladá a naivní a věřím v dobré konce - a doufám, že mi to vydrží. Samozřejmě jsou tam světlé chvilky, například když Ludvík pocítí lásku k Lucii a pak na ni vzpomíná celý život, ale hodně těch příběhů hraje i na tu blízkost ve smyslu fyzickém, v níž je člověk vlastně hrozně osamocený a nejvíc si uvědomí tu svoji směšnost a samotu. Nejsem žádný bohemista, abych to dokonale analyzovala, ale takhle to na mě působí.

Nejsi bohemista. Jsi bohém?

Myslím, že ano. Jsem hodně otevřená spontánním situacím, kdy jsme třeba někde s kamarády a řekne se: "Pojď, uděláme tohle," a jdem do toho. Například jsme chodili s kamarádem po Praze a hráli jsme si na slepé lidi. Jeden zavřel oči a ten druhý ho vedl. A takhle jsme šli třeba nakupovat, a při placení jsme vytahovali bankovky a ptali jsme se lidí: "Prosím vás, co je to za bankovku?" (smích)

Chci se ještě zeptat na písničku "Zvyřátka". Jakou to má souvislost s Prago Union?

Prago Union a jejich "Zvyřátka" mám strašně ráda, je to pro mě jedna z nejlepších písniček, co vůbec existují. Je to podobné jako u toho Kundery. Častokrát se člověku stane, že si je s někým blízko, ale vlastně jsou si ti lidi na míle daleko.

Vrátím se k literatuře. Co nejraději čteš?

Momentálně čtu hlavně věci do školy jako třeba "Průběh rituálů" nebo "Antropologie náboženství", "Etika a život" a podobné tituly. Na zbytek četby není zrovna moc času, ale když už, tak si ráda přečtu nějaké mýty z indiánského prostředí, příběhy, které se tematicky navrací k lidským kořenům. Mám ráda Coelha, Dona Miguela Ruize, Exupéryho, z českých autorů mě hodně baví Jáchym Topol, ten Kundera, Klíma a podobně.

Patricie - Pán Bůh

Pověz mi něco o písničce "Pán Bůh"...

Zrovna u téhle písničky jsem měla nejdřív hotovou melodii a až potom jsem k ní přidala slova. Vyobrazuje to, jak dnes lidi přistupují k Bohu. Vidím kolem sebe lidi, z nichž se vytratila čistota a staví se k Bohu odmítavě, neotvírají se mu a zneužívají ho. Dnes je velký boom těch esoterických hnutí, což jsou podle mě lidi, kteří nemají přímo vztah s Bohem, ale jenom ho prodávají.

Ty se mu otvíráš?

Snažím se. Pamatuju si, že jsem to prožívala, i když jsem byla malá. A to vnímá většina dětí, ač to třeba neprojevuje. Dětské srdce je podle mě napojeno na vesmír a tam si někde běhá a je šťastné, má v sobě tu lásku. Postupně se od toho oddálíme, ale myslím, že se k té podstatě pak zase vrátíme.