David Koller je pro mě osobně asi tou největší osobností na česko-slovenské porevoluční rockové scéně, a protože jsem neměl možnost nikdy vidět Lucii živě, všema deseti jsem uvítal alespoň sólový koncert tohoto fenomenálního multiinstrumentalisty. A rovnou můžu prozradit, že na mě udělal mnohem lepší dojem než comebackové turné Wanastowých Vjecí v roce 2008.

Ti sice měli oproti včerejšímu koncertu mnohem bombastičtější pódiovou show, ale dýchavičný Kodym rozhodně nebyl tak ve formě jako Koller. Čistě z muzikantského hlediska tak dává současný "kollerband" (nemyslím tím samozřejmě Kollerband jako kapelu) Wanastovkám docela na frak. Doprovodná kapela šlapala jako hodinky a musím vyzdvihnout hlavně slovenského baskytaristu Minárika. To však asi stejně neocenilo jinak zcela naplněné brněnské Semilasso, neb drtivá většina přítomných byli spíš nenároční mainstremoví posluchači, co si přišli poslechnout písničky obecně a zavzpomínat na songy od Lucie.

Aktuální "Teď a tady tour" bylo odstartováno právě v Brně a snad i z toho důvodu měla první třetina setu docela pomalý rozjezd. Kollerovci začali pár minut po osmé bez jakékoliv předkapely a s tím, že nejprve odehrají celé nové album a pak se uvidí. I proto byla reakce publika zatím spíše vlažná a obě strany se jen velmi pomalu dostávaly do provozní teploty. Novinka je sice hodně průměrná (hlavně některé textové obraty), ale většina věcí zněla naživo překvapivě dobře. Jak díky kvalitnímu a průraznému nazvučení, tak i díky několika zajímavým aranžérským zpestřením a zapojením djembe bubínku, různých perkusí, gongu a podobně.

Už po čtvrté skladbě večera došlo na avizovaný křest, který proběhl až neuvěřitelně minimalisticky. David vzal CDčko a šampus, zeptal se jen jakoby řečnicky, jestli ho někdo nechce pokřtít s ním, načež se ozvala jedna slečna z první řady, kterou pak Koller vytáhl na pódium a společně nosič pokropili. Láhev pak putovala mezi lidi pod pódiem a hotovo šmytec. Žádné okázalé scény a patetické děkovačky, rozhodně velmi sympatický moment.

Prostření část setu byla věnovaná především druhé sólovce "Nic není nastálo", ale už mezi songy z ní se vklínily první majstrštyky od Lucie, které pochopitelně hned silně rozproudily dav. Vše tak nezadržitelně směřovalo k finální části, která už byla nabitá legendárními hitovkami skoro celá, a v ty okamžiky, kdy si velká část sálu zpívala spolu s hlavním protagonistou ony maximálně návykové, a přitom inteligentní a aranžérsky propracované pecky, díky kterým se Lucie stala v nedávných Andělech zcela po právu kapelou dvacetiletí, jsem zažíval silné mrazení v zádech. A to jsme tu měli "jen" hlavního zpěváka a čtvrtinu tehdejší sestavy. Opravdu rád bych se zase vrátil tak o 10-15 let zpět a zažil nejlepší českou kapelu v časech své největší slávy. Do doby, kdy neotřesitelnou pozici Kabátu držela opravdu kvalitní kapela a kdy řeči o "českých U2" nebyly zas tak úplně od věci.

Každopádně, to je už dávná minulost a bylo to poznat ve chvílích, kdy Koller oděný v tričku s logem Batmana kolikrát u starších věcí roztomile pozapomněl text. Jinak mu to ale zpívalo skvěle a stejně tak se v nejlepším světle předvedl i jako bubeník, kdy sám odbouchal asi třetinu písní. Představil se i s harmonikou a kytarou nebo u perkusí... prostě muzikant každým coulem. Potěšilo mě i zařazení několika ne až tak známých věcí od Lucie, ale je jasné, že přídavkové monster hity prostě chybět nemohly.

Celkově jsme tak viděli víc jak dvouhodinový poctivý set plný kvalitního muzikantství, silných skladeb a maximálně profesionálních výkonů. Snad jen zamrzí, že jak z pohledu diváctva, tak i hlavních aktérů mi to přišlo přece jen poněkud studené, unavené a ne úplně živelné. Škoda, jinak ale po objektivní stránce není moc co vytknout, Kollerovo charisma je stále strhující.