Psal se rok 1985 a v Malostranské besedě právě probíhal hudebně zdravotní seminář "Jazzman Cimrman". Ta méně známá větev cimrmanologů Jiří Šebánek, Karel Velebný a Václav Kotek (tedy ne Svěrák a Smoljak) představují Cimrmanovy vazby na jazzovou hudbu a právě hudba má v jejich podání, oproti těm známým hrám Divadly Járy Cimrmana, velmi významnou roli.

O Karlu Velebném se ostatně ví, jak kladný a vřelý vztah k jazzu má (na záznamu hraje právě jeho SHQ ve složení Velebný - klavír, Vitoch - bicí, Viktora - kytara a Uhlíř - basa). A díky svéráznému smyslu pro humor i skutečné hluboké znalosti daného žánru vznikají cimrmanovsky absurdní hudební kompozice, kde humor není jen ve slovech, ale i v notách. A tak se ze semináře dozvídáme takové věci, jako že nejstarší saxofon je altsaxofon a původem pochází z Chodska. A za to, že se za vznik tohoto nástroje považuje Německo, nemůže nikdo jiný než Lomikar, který, jako každý despota, jazz nesnášel.

Šebánkova parta cimrmanologů je oproti té známější o něco méně pro každého. Jejich humor nesedne všem, je trochu víc pro intelektuály, je potřeba znát souvislosti v daném oboru. Šebánek předpokládá u svých posluchačů více než základní vzdělání a věci nevysvětluje. A tak tu slyšíme mnohem více absurdní rozhovory i absurdní souvislosti. Třeba skutečnost, že na to, že byl Cimrman jazzmanem, se přišlo vylučovací metodou (je vyloučené, aby Cimrman jazzmanem nebyl).

Je dobře, že bylo jedno z mála veřejných vystoupení Salonu Cimrman před šestadvaceti lety zaznamenáno. Jeho historická cena není malá, i když v dnešní době může působit málo dynamicky, občas i nudně. Je to záznam pro ty nejryzejší cimrmanology. Pro ty, co potřebují mít střípky o Járovi Cimrmanovi seskládané všechny dohromady a nevadí jim, že na vytváření obrazu našeho největšího génia se podílejí dvě názorově i ideově odlišné party.