Naposled jsme spolu mluvili před dvěma lety, tehdy jste vydávali své akustické album "An Acoustic Night At The Theatre". Co se od té doby změnilo?

Tak především máme novou desku. Je to jediná věc, na které jsme od té doby pracovali - všechno to psaní a nahrávání nám zabralo spoustu času. Taky jsme museli vymyslet celý příběh a třeba i krátké filmy.

Měla jsem možnost už slyšet vaše nové album a docela mě dostalo. Musím říct, že je to něco úplně jiného, než jste dělali doposud. Mohl bys novou desku "The Unforgiving" charakterizovat třemi slovy?

Tak to je docela obtížné. Každopádně je to svižná deska, chytlavá a neobvyklá.

Po hudební stránce jste tedy doznali velké změny. Slyším tam správně vlivy osmdesátých let?

Ano, správně. Důvodem je asi fakt, že když jsme na desce pracovali, neměli jsme ani ponětí, co z toho vznikne. Byli jsme otevřeni jakýmkoliv vlivům a myšlenkám. Rádi jsme se vrátili do doby našeho mládí a dospívání, kdy jsme se nechali nejvíce ovlivnit. Najednou se to prostě objevilo, vyplavalo na povrch.

A co vás teda nejvíce poznamenalo, jací interpreti?

Z metalu to byli určitě Iron Maiden, z rocku Sisters Of Mercy. Taky nás určitě ovlivnili Europe a jejich "Final Countdown" nebo hity Kim Wilde. U Sharon to byl taky třeba Chris Isaak. Když jsem poprvé uslyšel kousek "Faster", nemohl jsem si pomoct, ale bylo to jako "Wicked Game". Přímou shodu tam samozřejmě neslyšíš, ale ten feeling to má.

Vraťme se tedy úplně na začátek. Jak to vše začalo, co bylo inspirací vytvořit takovou desku?

Vždycky jsme se něčím takovým nechali inspirovat, když jsme pracovali na nových skladbách. Velkou inspirací nám byly právě komiksy a samozřejmě i knihy. Jednou nás napadlo, že by bylo fajn vymyslet náš vlastní příběh, ne jen se nechat brát náměty od cizích. Teď na to byl také ten pravý čas. Byli jsme připraveni na něco nového, na novou výzvu. Náš známý je navíc umělec, který se komiksy zabývá. Navíc jsme měli pořád na paměti, že bychom také rádi zkusili něco z filmové tvorby, protože to nás vždy velmi zajímalo. Něco takového, jako jsou třeba snímky k sérii "X-Men".

A proč jste čekali tak dlouho?

Uvědomili jsme si, že s naší poslední deskou "The Heart Of Everthing" jsme tak nějak dokončili práci na zvuku, kterého jsme chtěli docílit několik let.

Takže je to pro vás takový nový začátek.

Ano, přesně tak. Když si to vezmeš, je to docela velký projekt, do kterého jsme se pustili. Riskujeme toho spoustu - buď se to povede a uděláme vše, co bude v našich silách, nebo se to všechno pokazí - právě proto, že je tu kromě hudby také ten příběh a krátké filmy. Sami jsme byli zvědaví, jestli to bude fungovat. Teď, když jsme zjistili, že všechno je tak, jak má, říkáme si, co dalšího můžeme udělat, aby to bylo ještě lepší.

Přesto, i když vsázíte vše na vaši novou tvář, je tu něco, co novou tvorbu spojuje s tou starou?

Po hudební stránce se ta spojitost najde vždy. Sem tam jsme použili orchestrální party, stále tam najdeš spoustu tvrdých riffů a bombastických pasáží. Ale novinka je podle mě ještě více pestrá.

A co přijetí fanoušků, nebojíte se rozpačitých či dokonce odmítavých reakcí?

Ne, nebojím se toho. Na jedné straně jsou vždy fanoušci, kteří jsou jako my nadšení do všeho nového a přijmou album s otevřenou náručí. Vzato z druhého konce, vždycky najdeš samozřejmě i takové, kteří nechtějí žádnou změnu a jsou proti tomu přirozenému vývoji. My jsme se nikdy změnám nebránili - naopak, s každou deskou jsme se pokusili o něco nového. To samé platí, i když budeme hrát naživo. Sice to jsou trochu jiné skladby, ale ne zas až tak. Pořád to jsme my a naše tvorba. Samozřejmě víme, že nemůžeme potěšit každého...

Jak jste sami hned na začátku nahrávání uvedli, samotná deska je "pouze" soundtrackem k dalším částem projektu - k filmům a ke komiksu. Co nám můžeš říct o motivech celého příběhu?

Celé to je v podstatě o tom dostat druhou šanci a také o tom dělat správné věci. Dalším výrazným motivem je přijetí sebe samého. Pak tady jsou také boje, ať už o život, nebo nějaké vnitřní rozpory. Pokud bych měl vybrat za všechny, určitě bych byl pro skladbu "Iron". Je poznat, že se v ní jedná o dobrého člověka, který ale vše řeší ne slovy, ale pěstmi.

Kromě této postavy je tu také Sinéad...

Ano, té jsme dali docela velký prostor v našem prvním filmu. Samozřejmě se tam nejedná jen o ni. Je jednou z těch, kteří dostanou druhou šanci a mohou zase žít díky té staré dámě, Mother Aiden. Sinéad má čeho litovat a co napravit. Udělala spoustu špatných věcí - brala drogy a zastřelila svého otce.

Když je deska plná takového množství silných příběhů, přemýšleli jste už o pódiové show? Jednu z nich totiž odehrajete 21. října u nás, v pražském KD Vltavská...

Nejprve ze všeho musíme vymyslet nejlepší uspořádání pro setlist. Smíchat starší i nové skladby, aby byly vyvážené. Máme teď taky víc možností, jak je podat naživo, a určitě se pokusíme oživit ten příběh na scéně.