I když jejich výstup ze zaprášeného sklepa do prominentních místností vrtkavého domu hrůzy fanouškovských preferencí nebyl zrovna raketový, události po něm ano. Po zformování hráli čtyři roky v zapadlých putykách špinavého Glasgow a pak vydali singl "Daddy's Gone", který všechno docela změnil. Z NME tekly nadšené výkřiky jako hnis z bolavé rány. Aby ne, vždyť hudba Glasvegas odrážela dvě dekády symbolů, kterým se hoši z NME vždy poctivě klaněli. Shoegazing My Bloody Valentine nebo Jesus And Mary Chain, britpopovou horečku a v době vydání debutu (2008) také zásah toho opětovného nahánění temnoty do strun.

V této periodě jsem mezi slovy dobrý a skotský nedělal žádný rozdíl. A ta deska mě v tom ještě podpořila. S citem sociálních pracovníků vyprávěli o pocitech, které prožívají rodiče při ztrátě syna, nebo z pohledu dospívajícího jedince popisovali rozvod rodičů. Čili témata, ve kterých se lze velmi snadno zadusit laciností a sentimentální trapností. A je docela zázrak, že se tak nestalo, protože vokál Jamese Allana je tak moc naléhavý, skotsky nátlakový (to "rrrr") a hudba násilná, že to k tomu i svádí. Pro někoho přehnané nebo málo opravdové, ale podle mě to skvěle co celkového projevu Glasvegas pasuje a navíc vytváří něco jako vlastní ksicht.

Na novou desku po odchodu bubenice Caroline McKay pozvali novou bicmanku Jonnu Löfgren a také hvězdného producenta Flooda. Ubylo návazností na britpop a nový zvuk jako kdyby napumpovali, aby dokázal pojmout více vrstev. Jinými slovy tu není "Geraldine" ani "Daddy's Gone", více prostoru dostal ten zasněný shoegazing, který byl dominantní například na bonusovém vánočním disku "A Snowflake Felt (And It Feel Like A Kiss)". Samozřejmě by to nemohla být druhá deska temně kytarové skupiny, kdyby zde nebyly syntetizátory odkazující na osmdesátá léta. James Allan ve svých textech opět neřeší bezstarostný svět, ale ty sociálně tíživé situace více zaměřuje na osobní rovinu - ve vztazích, stydlivosti, pocitu viny a tak dále. Název "Euphoric ///Heartbreak\" prý vyjadřuje vzestup a následný pád, ale už první pohled na něj dává tušit, že se zde budeme bavit hlavně o tom pádu. Tedy slepé uličce počáteční euforie.

Oproti debutu se zdá, že se na nové desce Allanův vokál více propíjí s ostatními patry zvukového činžáku kapely, v němž někdy euforicky vlaje, jindy (v podstatně větší míře) srdcebolně kvílí. Připadá mi, že si v některých pasážích nového alba Glasvegas rádi pouštěli poslední desku The Twilight Sad, kteří svůj shoegazing podrobují spíše léčbě hněvem než nějaké lítosti. Po prvních pár posleších se mi nová deska víceméně líbí - nekonají se žádné výměny stylů nebo popírání debutu. Svůj zvukový vodotisk, který si s debutem vytvořili na nové desce, v určitých směrech rozšiřují, v těch jiných krátí. Ale i přesto si nelze nevšimnout špiček bot symptomatických příznaků vředovosti druhých desek. Uvidíme.

Deska "Euphoric ///Heartbreak\" vyjde 4.dubna a bude mít následující tracklist: Pain Pain, Never Again, The World Is Yours, You, Shine Like Stars, Whatever Hurts You Through The Night, Stronger Than Dirt ((Homosexuality pt.2)), Dream Dream Dreaming, I Feel Wrong ((Homosexuality pt.1)) Euphoria, Take My Hand, Lots Sometimes, Change