V obýváku s Burianem a Růžičkou

Existuje několik věcí, které byste o Republic Of Two měli vědět. Nejsou totiž dva, ale hned čtyři. Naživo znějí tisíckrát lépe než z desky, a co je nejdůležitější - v hudební sféře si určují vlastní pravidla. Jak se jim tedy povedl jediný samostatný jarní koncert v Praze?

Live: Republic Of Two

místo: Lucerna Music Bar, Praha
datum: 22. března 2011
Fotogalerie

© Petr Klapper / musicserver.cz

Ať už jsou hudební ceny Anděl jakkoliv pochybné ocenění, alespoň letos osvítil akademiky Duch svatý. Titul objev roku po právu přiřkli právě indie folkovému překvápku Republic Of Two. Ne že by se bez Anděla pánové (a dáma) ztratili, je ale dobře, že se na tak skvělou desku jako "Raising The Flag" nezapomíná. Možná i díky nenadálé publicitě a díky zlatým soškám, které Mikolášovi s Jiřím stojí na pianě a na rádiu, přilákali pořadatelé do klubu tolik příchozích. Koneckonců nezáleží na tom, proč dorazili, hlavně, že sál zaplnili. Byli tak zároveň svědky historické chvíle - prostor před pódiem malé Lucerny snad poprvé obsadily židle.

Music Bar návštěvníci v minulých letech vyhodnotili jako nejlepší klub v Praze. Atmosféra se ale předem určit nedá. A tak kdo v lednu navštívil křest Republic Of Two v Paláci Akropolis, mohl v úterý jen vzpomínat na semknutější publikum a útulnější prostředí žižkovského podniku. Dva hlavní lídři toho tentokrát ani moc nenamluvili, takže je ze zdánlivě studeného dojmu vytáhla jedině vstřícnost jejich hudby. Jenže kdo by se na ně zlobil, když ke svému tradičnímu repertoáru přidali ještě vynikající předělávku "It Won't Be Long" od The Beatles či cover Southpaw? Na ten zpoza baru dohlížela Klára Nemravová, která si tu samou píseň střihla před nedávnem na jejich rozlučkovém koncertě. Publikum se navíc dočkalo i promítání zbrusu nového videoklipu ke skladbě "All I Can Hear Is Gunshots", jenž sklidil za večer zdaleka největší potlesk (někdo se odvázal a dokonce zahvízdal).

© Petr Klapper / musicserver.cz

"Všichni ji neustále opěvují, ale copak na tom pódiu stojí jen ona?" postěžoval si nedávno naoko manažer jedné nejmenované kapely. Řeč je o cellistce Terezii Kovalové. Jenže víte co? Ona vážně skvělá je. Kdyby nebylo téhle drobné blondýnky, ztratila by kapela polovinu svého kouzla. Spojení cella s kytarami tvoří odzbrojující kombinaci, a co teprve když Terezie připojí do pozadí svůj jemný vokál? O úspěchu v prolínání mužského a ženského hlasu by vám mohli vyprávět The Subways, i když v trochu ostřejší rovině... Ženský prvek dokresluje genialitu celé formace, takže můžeme s klidnou duší Terezii obdivovat i nadále.

Pohodlný obývací pokoj - asi tak by se dala ve zkratce vykreslit podoba pódia - ošuntělá křesla, gramofon a jedna nepříliš vkusná tapeta. Největší pohodář, basák Štěpán Růžička, měl ze svého křesílka výhled na malířské plátno ožívající pod štětcem Aleše Růžičky. Kresba se rýsovala do veselých barevných tónů. Malíř prý kreslí bez rozmyslu podle toho, jaký pocit v něm vyvolávají aktuální set a atmosféra koncertu. Těžko tedy říct, čím ho museli přítomní naštvat, aby své hodinu rostoucí dílo začmáral černou barvou. Nebo se možná jen pletu a šlo o umění...

© Petr Klapper / musicserver.cz

Čtveřice odehrála skladby jak jinak než ze svého debutu. S "The Pillow" se sál nořil do hlubokého snění, u "Home" si zase většina poklepávala nožkou do rytmu a "Prisoners" nasadila husí kůži. Takoví jsou tuzemští Republic Of Two - mají mnoho poloh, přesto všechno udržují v jedné rovině folku. S nástroji čarují, a přestože nehrají na své kytary zubama, ani nevyplazují jazyky, baví se na ně dívat. Obrovská přednost českého seskupení je skromnost a lehká éteričnost. Mají navíc neuvěřitelnou schopnost vtáhnout posluchače do děje, ačkoliv ten ještě před chvílí na klidnou muziku neměl vůbec náladu. Kritici měli plnou pusu řečí o velké budoucnosti, což je sice klišé, ale každý, kdo navštívil úterní akci, si to mohl jen potvrdit. Republic se snad nikdy neomrzí!

• pózy (Martin Sik, 23.03.2011 14:22) Reagovat

  Sorry, ale těm moderním retro oblečkům, těm stejným účesům a té uměle vytvořené avantgardě nevěřím...Všichni jsou teď indie a retro a tím pádem je to objev roku? Za každou cenu jsou všichni tak jiní, až to působí pořád stejně...Samozřejmě ale pořád lepší než tepláky.
  
  

  • Re: pózy (kofo, 24.03.2011 11:50) Reagovat

    Moderní retro obleček? Jen proto, ze vyjimecne nemaj na podiu dziny a triko jako vetsina kapel? nic radoby retro vintage cool look tam fakt nevidim. nehlede na to, ze v hadrech ta muzika urcite neni, takze tvuj prispevek vubec nechapu...
    
    

    • Re: pózy (rokx, 26.05.2011 21:53) Reagovat

      to já zase přispěvovatele výše chápu. Také mi přijde že si kapela hraje na trochu moc "cool indie", na druhou stranu to trochu souvisí i s muzikou, kterou kapela hraje. Kdyby tam pobíhali v šortkách, nebo zmiňovaných teplákách, tak to bude působit daleko hůře. Navíc kdo na podobnou hudbu jde, tak s tím počítat musí.
      
      

• Ro2 se prostě podařilo vyhmátnout mezeru na trhu (andy, 24.03.2011 12:19) Reagovat

  Styl zvaný unplugged dosáhl svého vrcholu někdy v polovině 90. let, ovšem nikoliv u nás. V Česku tehdy tato módní vlna inspirovala hlavně několik velkých rockových skupin k projektům se symfonickým orchestrem, ovšem klasických unplugged desek tu tolik nevyšlo. Jednou z mála čestných výjimek byl počin Dušana Vozáryho, jehož jméno je téměř synonymem synthpopových experimentů, takže příliš nepřekvapí, že album zapadlo - pro rockery to byl nezajímavý pokus o rockovější Shalom, ti druzí zase nebyli na nějaké španělky příliš zvědaví. V tomto kontextu je tedy jasné, že už jenom nástrojovým obsazením působí Ro2 neotřele.
  Zadruhé: Češi jsou národ kotlíkářů, přičemž po letech notoricky negativních kritik Nedvědů se naučili brát to jako guilty pleasure. Takže kdo se chce prosadit po boku Plíhala, Nohavici a Ebenů, musí po stránce hudební, textové i image přijít s něčím dostatečně postmoderním a trendy. Asi první, komu se to v prvních dvou bodech podařilo, byli Orffové, naopak na druhých dvou faktorech postavil svou produkci Baumaxa a skutečně ve velkém to rozjel Xindl X. Ro2 ale mají ze všech jmenovaných image nejdotaženější - jaká jiná folková kapela vám nabídne hned 2 intelektuální modely a modelku?
  A konečně: Jestli se v něčem Jiří Burian opravdu hodně potatil, tak je to schopnost vymýšlet texty, které sice neřeší bůhvíjak zásadní problémy, ale přesto jsou originální a vkusné, aniž by se příliš uchylovaly k samoúčelným jazykovým hrátkám. Takže i v tomto ohledu se Ro2 vymykají - zatímco případná konkurence se 15 let od doby největší slávy Haliny Pawlovské a dva a půl roku poté, co Ebeni dobyli hitparády s Chlebíčky, pořád nedokáže rozhodnout, jestli je raut in nebo out, tak Ro2 přichází s anglicky zpívanými verši o vzkazech pod polštářem, což je pro romantickou duši věčně aktuální téma.
  Takže abych to shrnul: Jiří Burian se více než 10 let snažil prorazit s hudbou, která reflektovala aktuální trendy, leč bez výraznější odezvy. A když teď s kapelou, která oproti jeho předešlým projektům hudebně příliš nového nepřináší, odezvu konečně najde, lze se mu divit, že v tom chce pokračovat a co nejvíc si to užít? Vůbec ne, a každý normální člověk by na jeho místě udělal přesně to samé.
  
  

  • Re: Ro2 se prostě podařilo vyhmátnout mezeru na trhu (tomew, 26.03.2011 11:24) Reagovat

    "jestli je raut in nebo out" :-) tak to mě dostalo :-) jinak můžu jen souhlasně přikyvovat!
    
    

Naživo: Sedm tisíc lidí, dvacet dva hitů a jedna jistota. Lucie uzavřela turné k oslavě 40 let v Plzni Lucie odehrála poslední koncert své výroční šňůry. Ten potvrdil její sílu v aktuální sestavě, stále rostoucí jistotu Viktora Dyka i fakt, že skupina není skanzenem, ale živou a fungující kapelou, která se sice také chce a umí... čtěte zde

Vydáno: 20.12.2025 16:30 v sekci Naživo

8/10

Minirecenze: Lewis Capaldi přináší na EP "Survive" comeback bez vaty Hudební i životní cesta Lewise Capaldiho by nedojala snad jen člověka se srdcem z kamene. Nijak zvlášť pohledný mladík s obrovským smyslem pro humor a psychickými i fyzickými problémy si svými písněmi dokázal podmanit spoustu... čtěte zde

Vydáno: 20.12.2025 08:00 v sekci Recenze | Minirecenze

Naživo: Till Lindemann nahradil v Praze šok mírnou rutinou Till Lindemann se vrátil do Prahy s vizuálně extrémní, ale téměř totožnou show jako minule, možná i proto byla O2 arena jen částečně zaplněná. Zatímco nováčky ohromily explicitní projekce a dekadentní cirkus, zkušenější... čtěte zde

Vydáno: 19.12.2025 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Pavel Čadek - Nebaví mě dělat věci stále stejně, nechci vypadat zajímavě jako cvičený medvěd na koloběžce Písničkář Pavel Čadek patří do podobné krevní skupiny jako kolegové Pokáč či Michal Horák. Zkraje října vydal povedené čtvrté album "Cellem vpřed!", kterým se náladou odklonil od předchozího melancholického "Stepního vlka".... čtěte zde

Vydáno: 19.12.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

7/10

Recenze: Tame Impala se na "Deadbeat" v pravidelném tepotu taneční elektroniky poněkud vytrácejí Kevin Parker se znovu pouští za hranice toho, co si pod zvukem Tame Impala běžně představujeme. Projekt, kdysi ukotvený v neo-psychedelii, postupně nasákl r'n'b, popem i elektronikou, aniž by přišel o svou barevnost a typické kouřmo.... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2025 13:00 v sekci Recenze