"Jsem ráda, že jste se sešli v hojném počtu", zavtipkovala hned v úvodu Lenka Dusilová, když v půl osmé začínala svůj krátký set pro slabých deset dvacet diváků. Nebývá zvykem, aby zde akce startovaly opravdu v půl osmé, jak se obvykle píše, takže pozdější příchozí museli být velmi překvapeni. Děsivé vyhlídky slabé návštěvy se naštěstí nevyplnily, a když vzácný host končil ze sekvencometru vydávaným hlomozem svoji jinak akustickou půlhodinku, na místě už se pohupovalo nějakých sto lidí. Během bleskurychlé výměny na pódiu se rozsvítivší se světla v klubu ani nestihla pořádně zahřát a na scénu napochodoval James Harries se svým doprovodem.

Potkat tohohle chlápka usazeného někde v centru na ulici s kytarou, jeho otevřený futrál by přetékal penězi. O tu kytaru tedy tolik nejde - jeho instrumentální umění se kvalitativně nijak výrazně neliší od jiných písničkářů. Zpívat, hlavně zpívat by musel! Ne náhodou o něm magazín Rolling Stone napsal golden voice. James Harries má totiž hlas, který by mu mohl závidět kdekdo; silný, barevný a ohromně charismatický. Veškeré adorace, jimiž je britský rodák ve své domovině zahlcován, jsou zcela na místě. V Česku, kde je James posledních patnáct dvacet let (jako) doma, si však svoji cestičku stále vyšlapává.

Zlato v hrdle není ale vše, čím vás britský rodák na koncertě zaujme. Vedle šikovného muzikanta v něm dřímá také pohotový bavič. Hned jak přišel na pódium, začal nahlas uvažovat, že to toho dne přehnal s kafem, a následovalo několik veselých gagů na toto téma. Vše pak završil o několik písní později, když po prvních taktech písničky stopl doprovodnou kapelu s tím, že musí hrát rychleji, protože prostě vypil to kafe a že je díky tomu zrychlenej... I v dalším průběhu večera svým inteligentním a laskavým humorem několikrát žižkovský klub rozesmál a během dvouhodinového setu vytvořil velice příjemnou až skoro rodinnou atmosféru.

Chvíle, kdy James Harries pěl a hrál zcela osamocen, střídaly ty s doprovodnou kapelou, případně se dvěma vokalistkami. Za bicími seděl Jan Janečka a o baskytaru se staral čerstvý držitel Anděla Mikoláš Růžička, v současnosti zářící v Republic Of Two. Vedle Lenky Dusilové doprovázela hlavního protagonistu za mikrofonem ještě Markéta Foukalová z jazzové sestavy Lanugo (známá je například spoluprací s Michalem Pavlíčkem, Chinaski nebo jako bývalá zpěvačka Gang Ala Basta). Nutno říci, že právě skladby, v nichž měl kolem sebe své parťáky, vyzněly v tomto prostoru poměrně energicky a celkově mnohem lépe než kousky, jež odehrál a odzpíval sám. Těm by pro jejich intimitu slušel mnohem menší a komornější prostor.

Vedle novinek z čerstvé desky "Growing Pains" měl muzikant (který kromě kytary ovládá také saxofon a několik dalších nástrojů) dostatek času vzpomenout i na starší kousky z předchozích desek a splnit několik "requests", jak písničky na přání tituloval. James zazpíval, zahrál, povykládal, pobavil, svoje vystoupení si evidentně užil a jeho publikum, soudě dle bouřlivých potlesků v sále, taktéž.