Musím říct, že jsem dost překvapen, že tě opět vidím v Praze. Zeptám se tedy na rovinu - co tu děláš?

Jo jo, je to asi velké překvapení, že jsem opět tu. Navíc nejde o klasické vystoupení ve formě veřejného koncertu nebo vystoupení v televizi, tentokrát je čistě privátní. Dnešní večer je hodně důležitý pro Škodovku, jde o celosvětovou konferenci dealerů této automobilky, která se nekoná každý rok. Lidi z této firmy měli přesný koncept, chtěli to celé uspořádat v Praze a požádali mě, zda bych jim nezazpívala. (Anastacia se zároveň začne šibalsky usmívat a mnout si ruce...)

Jsi na toto pozvání asi hrdá...

Ano, jsem velmi hrdá, jde o velkou společnost, což se mi nestává často, a musím říct, že se cítím opravdu poctěna.

Ale tohle není jediný koncert, který jsi letos absolvovala, viď? Co mi povíš o projektu Natalia Meets Anastacia?

Tohle bylo hodně nevšední. Rozhodly jsme se s Natalií (belgickou zpěvačkou Natalií Druyts, která vyhrála belgickou pěveckou soutěž Idol 2003 - pozn. autora) udělat společný koncert nás dvou, kde Natalia se mnou zazpívá v duetu několik mých písní a já pak stejným způsobem ty její společně s ní. Byla to opravdová paráda, podle mě by tohle mělo dělat více zpěváků, protože fanoušci byli nadšeni a všechny naše koncerty byly beznadějně vyprodané. Bohužel na opravdu mnoho zájemců o lístky se ani tak nedostalo.

Četl jsem dokonce o nějakém rekordu v prodeji vstupenek...

Ano, měli jsme celkem sedm koncertů v Antverpách. Chápeš, v tomhle malém městě... To je, jako kdybychom sedmkrát vyprodali Prahu. Byl to hodně emocionální zážitek.

Nepřemýšlíte, že byste třeba záznam vydaly na CD?

Ne, chtěly jsme to udělat speciálně pro ty, co si na koncert koupí lístek. Ten lístek znamená "Já jsem tam byl a zažil jsem to", vydání na CD by už nebylo přínosem...

A tohle celé byl tvůj nápad?

Néééé, bohužel ne, je mi líto, že se to neurodilo v mojí hlavě, ale klidně to přiznám - přišla s tím Natalia.

Plánuješ letos ještě nějaké koncerty?

Nemám v plánu letos už na veřejnosti vystupovat, chci se plně koncertovat na psaní písní pro novou desku. Víš, když člověk někdy píše nové album, neví přesně, kdy bude hotov. A to je můj případ, protože nemám žádný deadline.

To ti asi dává příjemný pocit svobody, nebo ne?

Ano, to určitě, navíc je to úplně poprvé, co mám příležitost být v této pozici, a chci ji využít. Doposud všechny moje desky vznikaly hodně v poklusu a stresu. A musím říct, že je hodně zajímavé nechávat něco vzniknout, když na tebe nikdo netlačí.

Tím jsi mi vlastně nahrála na další dotaz. Od alba "Heavy Rotation" uběhly již téměř dva roky, kdy můžeme tedy čekat další album?

Kdo ví... (hlasitý smích). Možná to zvládnu, aby deska vyšla ke konci tohoto roku, možná na začátku příštího. V každém případě bych byla velmi ráda, aby album vyšlo nejpozději v roce 2012.

A v jakém stádiu se deska nachází teď? Když si vezmu doposud vydaná alba, tak v mnoha případech došlo i na nějakou tu kolaboraci...

Takhle nad tím tentokrát nepřemýšlím. A když tak vzpomínám na moje dosavadní kolaborace, tak vlastně ani jedna nevznikla plánovitě, prostě se to událo. Může se stát, že až poletím z Prahy letadlem, uslyším na palubě nějaký zajímavý hlas, který mě osloví, a bude to.

Hudba ale není to jediné, čemu ses v poslední době věnovala. Dalším oborem byla móda, měla jsi i vlastní kolekci oblečení pro ženy. Plánuješ něco dalšího?

Budeš se divit, ale zrovna letos toho plánuju hodně. Moc ráda bych se pustila do kolekce oblečení pro muže. Mimochodem strašně se mi líbí tvoje tričko, takže takovýhle podobný věci bych chtěla navrhovat, ale vypadá to, že spíše budu pokračovat v obdobné módě jako doposud. Měla bych se letos soustředit na doplňky, jako je bižuterie, vypadá to na vlastní řadu make-upu, nejspíš v letošním roce budu mít i další vlastní parfém, v plánu je i řada vlasové kosmetiky... Vzhledem k tomu, že do vydání desky je ještě dlouho, mám kapacitu a čas, abych se zapojila do těchto projektů, které mě navíc i hodně baví.

Patříš mezi ty, kteří si kupují všechny ty módní časopisy, hledají tam věci, které se jim líbí, a v tom následně pak nacházejí svůj styl?

Tak přesně tohle jsem já, tedy minimálně od doby, kdy jsem se zapojila do vytvoření módní kolekce. A moc si v tom libuju. Co se módy týče, jsem tak trošku maniak.

Musím říct, že když jsem tak procházel, co se v poslední době o tobě napsalo, moc jsem toho tedy nenašel. Jak je to možné? Jak vlastně trávíš čas?

Hodně záleží na tom, co mám ten den v plánu. Píšu si takový seznam věcí, co bych do budoucna ráda, a ty věci si seřazuju. Kdyby to bylo jen na mně, tak z postele ráno vůbec nevylezu. Rozhodně nepatřím mezi ranní ptáčata. Protože mám v současné době více času, hodně ho trávím nakupováním, strašně ráda dělám večeře pro přátele. Dá se tedy říci, že můj každodenní život není v ničem výjimečný.

Určitě ti alespoň část času zabere tvoje charita, nebo se pletu? Jsi dokonce jednou z tváří boje proti rakovině prsu a její osvětě. Myslíš si, že je hodně důležité, že v popředí těchto organizací je známá tvář?

Určitě to pomáhá. Z nějakého důvodu lidi uklidňuje, když zjistí, že někdo, koho znají třeba z televize, má ten samý problém a patří ke klientům. Z toho důvodu pro mě rozhodně smysl má, abych byla tváří podobných organizací. Léčka rakoviny prsu v žádné případě není jedna z věcí, kterou si žena může vybrat. Prostě to přijde a člověk se s tím musí porvat. Když jsem tohle prožívala já, to poslední, co jsem si přála, bylo, aby to řešila veřejnost a hlídala každý můj krok. Ale když jsem si uvědomila, že tím, že veřejnost sleduje můj boj s rakovinou, pomáhám ostatním ženám v té samé situaci, bylo to dostatečným důvodem k tomu, abych to překousla. Nikdy jsem neplánovala být tváří, ale i s odstupem času vnímám svoji úlohu pro ostatní stejně jako tehdy, když jsem sama rakovinou onemocněla. Rozhodně mi nejde o zviditelnění se nebo o peníze.

Jak už jsem zmínil, v poslední době se o tobě moc nemluvilo. Jak si vlastně Anastacia uchovává své soukromí?

Já v podstatě tohle moc neřeším. Určitě se nestraním médiím, ráda se podělím o svoji radost, ale i o věci, o kterých jiní třeba neradi mluví, ale všeho s mírou. Tohle je asi cesta - nabídnout hodně, ale nedávat všechno...

Máš nějaké motto pro svůj život?

Neřekla bych. V životě jsem zatím nepřekonala ještě mnoho met, ale jdu si za tím, co považuji za správné. Věřím, že i dělám to, co umím ze všeho nejlíp, i když i já občas o sobě pochybuji. Ale v každém případě do všeho dávám sto procent. Když spadnu na zem, vstanu a jdu dál, a když něčeho dosáhnu, potěší mě, že jsem si vybrala správnou cestu. Je to jednoduché. Asi to zní až příliš jako klišé, ale jednoduché věci často fungují...