Věční inovátoři a experimentátoři Radiohead zase zaujali. V případě svého nejnovějšího zářezu "The King Of Limbs" to udělali tak, že jednoho krásného únorového dne napsali, že za čtyři dny album prostě vypustí na net, načež ho vypustili ještě o den dřív. Fyzicky pak deska vyšla poslední březnové pondělí. Fanoušci zajásali, kritika se rozchází. Tedy v hodnocení na to, jaká deska je. Jakub Malar v naší hlavní recenzi se nechal unést. Radiohead dle něj přišli s albem, které "nepotěší příznivce alb 'Bends' a 'OK Computer', albem, které nepřepíše dějiny, albem, které bude nudit ty, co se u hudby Radiohead nudí, bude drásat nervy těm, kteří odmítají všechno natočené pod hlavičkou Radiohead." Sám se však zařadil mezi "ty ostatní". Deska je podle něj jednoznačně jedním ze žhavých adeptů na album roku 2011 a zaslouží devět z deseti, což nemohlo v redakci zůstat bez odezvy. A odezva se držela při zemi: všechny známky byly nižší a Thom Yorke si od pětky redaktorů odnáší čtyřiašedesát procent.

---

Radek Londin - Zapomeňte na Radiohead, tady jsou... (8/10)
Vztah ke kapele: Od počátku jsem je nemohl ignorovat... a ani nechtěl.

Radiohead to za novinkovou nahrávku v Česku celkem slízli. Jako by kritici vytušili, že teď nastala ta pravá chvíle ukázat, že ani jejich dosavadní miláčkové nejsou nedotknutelní. Troufám si tvrdit, že tímto kritickým gestem spíše ukázali svou předpojatost. "The King Of Limbs" zdaleka není tak průměrná deska - tedy pokud je člověk ochoten odstřihnout se od všech očekávání a sentimentů. Ano, zní spíše jako další Yorkeova sólovka a určitě působí vedle epicky klenutých a mimozemsky načančaných kompozic z jejich minulosti tak nějak šedivě a stroze. Právě proto ji ale nelze kritizovat, že hraje na jistotu, což často dělají paradoxně ti, kteří vyzdvihují nejvíce klasicistní kousky z novinky jako "Codex" nebo "Little By Little". Hodnotit nové kusy prizmatem předchozí tvorby kapely není úplně šťastné - více srovnání snesou Yorke & spol. s producenty současné elektroniky, kde se nehraje na melodickou chytlavost. Jejich problém tedy je, že nejsou dost stejní, aby uspokojili staromilce, ani dost okatě (či spíše ušatě) jiní, aby nakrmili ty, kteří od nich nerealisticky očekávají permanentní revoluci. Mám tyhle uvolněné Radiohead rád a rutinu v tom necítím. Možná už je nikdy nebudu milovat jako na "Kid A", ale stejně tak mi už nikdy nebude dvacet, že?

Tomáš Bláha - Akademické zastaveníčko (7/10)
Vztah ke kapele: Nejlepší kapela na světě, ne?!

Radiohead byli vždy známí svojí schopností experimentovat a vizionářsky měnit to zaběhnuté. Na dvou posledních albech ale pokrokové vize ze samotné hudby přesunuli spíše mezi marketingové sítě. Jestliže si ale v roce 2007 u vydání "In Rainbows" rozložili své průkopnické síly mezi album a způsob jeho uvedení na trh, nyní se jisté novátorství odráží pouze v marketingu a distribuci. Bohužel. Album "The King Of Limbs" na svém osmitrackovém rozpoložení v honbou za minimalismem utápí jak košaté nápady, tak nějaký výraznější odklon od své předchozí tvorby. Na jejich osmé desce tak můžeme poznat avantgardní choutky z "Kid A", minimalismus z "In Rainbows" (nebo Yorkovy sólové desky "Eraser") a bohužel i umírněnost z "Hail To The Thief". Radiohead si více než kdykoliv předtím nápady omotávají kolem know how vlastní minulosti. Žádné výrazné melodie ani myšlenky. A je to škoda, protože svojí produkcí nahráli "pěkné" album, které nejvíce trpí tím, že kdysi byli bezchybně uhrančivou kapelou, jež byla vždy o krok napřed. Nyní akademicky uvázla ve svém vlastním já.

Miroslav Böhm - Jen pár momentů, pro které stojí za to umřít (7/10)
Vztah ke kapele: Za "In Rainbows" jsem platil dvakrát. Před i po poslechu.

"The King Of Limbs" ukazuje Radiohead v jiném světle - snad vůbec poprvé nepřekvapili. Oproti "In Rainbows" jsou dle očekávání výrazně abstraktnější a... to je vše. Zatímco předchozími počiny definovali trendy, "The King Of Limbs" je "jen" jejich další deskou. Pokud na "In Rainbows" bylo nejpřitažlivější neustálé tření mezi chytlavou fantaskní písničkovostí a neotřelou hudební formou, tentokrát Radiohead písničkovost zcela rozbili a zůstávají jen "divní". Až se zdá, jako by celý ten kult obrátili vzhůru nohama. Jako by se báli ztráty tváře kvůli masové oblíbenosti. Jako by v době, kdy indie desky sbírají ceny Grammy a jedničky v prodejnosti, Radiohead chtěli být ještě více indie. Úspěšný koncept v minulosti opouštěli jen proto, aby nabídli něco ještě více extra. Ale "The Kings Of Limbs" je jen obyčejné album pro fanoušky skupiny. Zdůrazňuje to, co na nich mají fans rádi, a popírá vše ostatní. Je nepřístupné, vyžaduje maximální pozornost, vstřícnost a touhu v něm hledat. Na první poslech nabízí jen pár momentů, pro které stojí za to umřít, a to je na Radiohead (možná) málo. Před fanoušky si to určitě obhájí. Otázkou je, jestli ještě mají zapotřebí dělat hudbu pro někoho jiného...

Pavel Parikrupa - Ano. Ne. Možná. Ne. (5/10)
Vztah ke kapele: Mám raději Radiohead s kytarami, ale nebráním se jim ani ve 21. století.

Tak co s tím? říkal jsem si po prvním, druhém i třetím poslechu. Nuda. Klid, všichni říkají, že je potřeba se pořádně ponořit a těch poslechů musí být mnohem více. Jsou to přece Radiohead! Jenže od prvního protočení uplynulo pár týdnů a velká změna se jaksi nedostavila. Je chyba ve mně? Nechává mne to dost chladným, tedy až na závěrečné dvě skladby, které jsou fantastické. Možná proto, že mají nejnormálnější "melodie" a konečně ve mně vzbuzují nějaké emoce. Těch šest položek předtím je dobrých, jistě, ale... Jak to říct? Přes všechno to tepání, nervní rytmy a Thomův naříkavý vokál (i jeho epileptický taneček) je to nějaké studené a nevýrazné. Kolik posluchačů by tomuto albu věnovalo tolik času, kdyby neneslo nálepku Radiohead? Tohle mi zní jako přerostlá intermezza mezi mnohem silnějšími písněmi, jež tady ale nejsou. Radiohead jsou pro mne kapelou, kterou respektuji (možná nějak ze zvyku a hlavně kvůli "OK Computer"), ale čím dál méně jí rozumím.

Ondřej Trhoň - Prázdný zvuk (5/10)
Vztah ke kapele: Jedna z mých celkově nejoblíbenějších kapel, desky od "OK Computer" k "Hail To The Thief" jsou výborné, jsou to ukázky jak skladatelské, tak zvukařské perfektní práce.

Asi si "odsouzením" téhle desky od této kapely určitě vysloužím hromadu nenávistných komentářů pod článkem. O to horší to bude, že to bude odsouzení téhle desky - "The King Of Limbs" - a téhle kapely - "Radiohead" - kapely, mezi jejíž fanoušky patří i nemálo fanatiků. Ale co dělat, když ta deska prostě není dobrá? Už na "In Rainbows" bylo slyšet, že formaci docházejí nápady, a přesně ve stejném duchu pokračuje i novinka. Zvukově album reflektuje aktuální dění na alternativní scéně - vliv Flying Lotus nebo Mount Kimbie v tomhle směru originální příliš není -, řemeslně je ale zvládnuté dobře. "The King Of Limbs" posunuje nudu z "The Eraser" (kterému je hodně podobná) ještě dál - opakování klasického Thomova afektovaného lkaní do stále stejných podkladů a sterilní, nezajímavé melodie. Aranže jsou jednoduché až příliš - jistě, může to být záměr, ale já jsem od kapely formátu Radiohead čekal něco víc. Možná jsem ani čekat neměl. Tajně tak doufám, že se něco stane a ve skupině dojde k obratu v duchu "Kid A". Ano, jistě, je přehnané chtít něco takového znova, tak alespoň něco, co nezní takto nezajímavě a neinvenčně. Prozatím si pustím "Lotus Flower" nebo libovolnou skladbu z "Amnesiac". A pokusím se počkat.

---

Album: Radiohead - The King Of Limbs
Průměrné hodnocení: 6,4/10
Celkový čas: 37:24
Skladby: Bloom, Morning Mr Magpie, Little By Little, Feral, Lotus Flower, Codex, Give Up The Ghost, Separator