Při pohledu na tyhle dva má člověk pocit, že posledních pětadvacet let stojí čas - vždyť Marie a Per jsou stále ti stejní Marie a Per jako ve svých začátcích. Dobře, na tvářích jim přibylo pár vrásek a jejich bankovní konta lehce přibrala na váze, ale základní atributy jejich značky se ani po čtvrtstoletí výrazněji nezměnily. Per Gessle stále chodí k témuž kadeřníkovi, nadále má čich na líbivé melodie a výšky zpívá pořád stejně mizerně. Naproti tomu Marii Frederiksson ani vážné onemocnění neubralo na šarmu a nepřipravilo ji o stálý úsměv. Zkrátka Roxette, jak je znáte.

Nutno říci, že o úspěchu "Charm School" bylo rozhodnuto už v okamžiku, kdy na veřejnost prosákly první informace o jeho přípravě. Vždyť deset let je dostatečně dlouhá doba na to, aby fanoušci skočili po čemkoliv, co pod vaším jménem opustí nahrávací studio. Tím spíš, když si jich Roxette během devadesátek stihli vychovat miliony po celém světě. Svůj díl na obnoveném zájmu o popové duo má také zmíněné Mariino onkologické onemocnění - lidé podobné silné příběhy milují a ty se šťastným koncem dvojnásob. Sečteno podtrženo, M & P mohli nechat nervozitu doma a do studia vykročit s chladnou hlavou.

A právě ono uvolnění je na desce znát. Per Gessle má sice to nejlepší odskládáno a "odepsáno" (podobně hloupé rýmovačky a říkanky typu: "She's so happy on the outside but she's crying on the inside" nebo "I hear you, I need you, I hold you close to me. I touch you, I breathe you, I feel you deep inside me" by před dvaceti lety nenapsal), ale je sympatické, že se křečovitě a za každou cenu nesnaží vypotit megahit srovnatelný s "The Look", "Listen To Your Heart" nebo "Joyride". První singl "She's Got Nothing On (But The Radio)" si možná po xtém přehrání broukat začnete, ale celkově vzato je "Charm Music" mnohem méně nápadné a skromněji vyhlížející album než nejslavnější desky z jejich raného období.

Roxette se nepouštějí do žádných větších experimentů a v první řadě sázejí na své úspěšné know-how. Nejvíce Roxette skladby "Speak To Me", "Only When I Dream" nebo "Happy On The Outside" jsou však paradoxně těmi nejslabšími. Inu ani ten nejlepší čaj vám po desátém vylouhování chutnat nebude. Mnohem zajímavěji znějí Perovy žánrové a časoprostorové výlety: šedesátková "After All", současně znějící electro-pop "Big Black Cadillac" nebo veselé skoro-country "Dream On". Ať už ale jde o energií nabité kousky (patrně nejlepší skladba "Way Out"), nebo klasické balady (neméně skvělá "I'm Glad You Called"), jejich typický feeling je stále dobře čitelný.

Neočekáváte-li bůhvíjakou přidanou hodnotu nebo další hromady hitů, budete nejspíš s výsledkem spokojeni. "Charm School" vám sice neučaruje (a čarovat vás taky nenaučí), ale staré dobré časy vám připomene spolehlivě.