Chtěl jsem začít krátkou vzpomínkou na jejich úžasné debutové "Love Pressure". Na to, že ten jejich termín lovestep jako opozitum k tvrdému a temnému dubstepovému zvuku seděl jako málokterá žánrová škatulka. Byť vymyšlená jako fór. Ty ale koneckonců fungují nejlépe, ne? Chtěl jsem si tady lehce pobrečet, protože mám dojem, že to EP tak trochu prošumělo, ačkoliv jsem přesvědčený, že na to, aby někomu lízalo paty, je moc dobrý (ve skutečnosti si myslím, že tak dobrý ípíčko jsem už dlouho neslyšel). Chtěl jsem tady taky napsat, že jsem si vždycky při poslechu hudby Sepalcure říkal, že tak trochu ukradli Británii, co jí patřilo. Možná kvůli tomu geografickýmu kontextu znějí jinak a možná proto jsou známější v UK a západní Evropě než ve Spojených státech, odkud pocházejí.

Původní záměr prvoplánové adorace na jejich nové EP "Fleur" vzal za své. Nebudu tady metaforicky a barvitě bádat nad spojitostí názvu a celkového zvuku. Ta boule na kalhotách při pomyšlení na něj mi trochu brání veřejně opěvovat ten nápad. Nápad, kdy ze soulože 2-stepu a zamilovaného housu trochu vypreparovali to burializování ("hmm, zní to jako Burial") a do vzniklého prázdna napumpovali ambient a (opět) decentní beaty, které jako kdyby šeptaly. Nesnaží se vám rozšlápnout hlavu. Při poslechu mě také napadalo, jak si dnešní, kdysi striktně dubstepové, labely hýčkají interprety, kteří se z toho dubstepového archetypu snaží uhnout.

Dubstep jako ingredience, já to říkám pořád. Taky jsem tady chtěl zmínit, že dělali hudbu k traileru na vynikající snímek Darrena Aronofskyho "Black Swan". Kdo z vás to věděl, co? Já se taky divil. Taky jsem si říkal, že celé to EP mohlo začínat poslední "Inside". Ambientní mástrpís, za který by se ani Tim Hecker nestyděl. Pak mi ale došlo, že by hodně (a rovně) zbeatovaná "No Think" vlastně neměla konec, protože "Inside" po ní funguje jako balzám. Jako kdybyste konečně spatřili ten květ, který jste od začátku hledali. Co květ, celý záhon! A oni to vlastně říkali. Když se jich jeden novinář ptal, jak by popsali svůj zvuk, jeden řekl, že jako healing, druhý jako love. Nic pro tvrdé hochy. Hřejivý ambientní zvuk, který je protkán taneční rytmikou. Chtěl jsem tady ještě chvíli plácat o těch euforických stavech, které mi tohle výjimečné EP přináší. Ale neudělám to. Nic z toho. Radši vás pošlu na YouTube.com, kde si pomocí tagů SEPALCURE a FLEUR uděláte lepší obrázek, který třeba na www.boomkat.com přetvoříte ve fyzickou záležitost. Já už to udělal.

P. S.: Sepalcure podobně jako třeba Teebs kladou velký důraz na celkovou audiovizualitu. Ačkoliv si své artworky nedělají sami, úzce spolupracují s Kanaďankou usazenou v New Yorku Sougwen Chung, která vytvořila covery obou jejich desek. Organické a uhrančivé.