Doplněk základního názvu desky: "(It Took Much More Time Than We Thought)" je poměrně příhodný. Během šesti let fungování se Dead Pope's Company zrovna nepřetrhli a kromě dema "Guess Who’s Dead" zeje jejich diskografie prázdnotou. Aspoň měli dost času pořádně vyladit styl nebo třeba odjet turné po Rumunsku a zaletět si natočit klip do Tokia. Nakonec nebyl důvod spěchat - čím víc let navíc, tím větší retro.

Ne že by tady podobná kapela chyběla. Koho rozverný indie-punk (nebo punk-rock'n'roll, jak se čtveřice sama označuje) baví, pustí si Jihočechy The Pooh nebo dnes již zaniklé Scissorhands. Oproti bandě kolem Sičáka jsou DPC méně heavy a více punk a vedle pohrobků Tvzexových zase více přímočaří. A až se tady vylíhne další podobná formace, budou Dead Pope's Company ti, kteří budou oproti xyz více rozverní a zábavní. Protože zábavu, tu mají na prvním místě.

Samuel Mondial, Mickey Foote, Peter Kissler a Jacob Filipe by s přehledem mohli žít a hrát v sedmdesátkách nebo osmdesátkách. Znějí tak. The Clash budou nejspíš těmi prvními, kteří vám při poslechu "Alcoholiars, Christians And Weasels" přijdou na mysl. Správný sedmdesátkový feeling mají tihle čtyři v malíčku stejně jako precizní nečeskou angličtinu. Dobové autenticitě napomáhá také správně špinavý garážový zvuk i skvěle poštelované kytarové aparáty.

Budete-li u šumperské sebranky hledat originalitu, nepořídíte. Místo hledání nových cest tu zvolili opačný způsob, tedy prošlapování cest známých a fungujících. A nutno říci, že jakkoliv DPC opakují mnohokrát vyřčené, činí tak se zkušeností světáků. Písničky kolem dvou minut mají skutečný životabudící drive a ďábelsky odsýpající tempo vás nenechá na moment vydechnout. Mezi přívaly energie občas vyplave na povrch i zajímavá a zapamatovatelná melodie linka ("Dangerous Boy" nebo "Damnation").

Dead Pope's Company jsou přesně typem kapely, jež má svoji nefalšovanou drzostí a frackovitostí potenciál rozdivočit i jinak usedlého posluchače, který je (a o nich) toho večera na koncertě slyší poprvé v životě. Energií je nabitá celá deska, a když leader Samuel Mondial spustí svým obhrouble vychlastaným a vyhuleným vokálem: "We make the noise and you like it", možná v sobě probudíte dávno uhaslé anarchistické chutě a zatoužíte vydat se o nějakých třicet čtyřicet let zpátky.