To, že je označená cejchem slavných rodičů, jí dneska, na rozdíl od Michaelem Kocábem vydatně podporovaného debutu, příliš nepomáhá. Mindrák, který z toho vychází, fakt, že ji dost lidí bude srovnávat s jejím otcem, musí Natálie překonávat. A daří se jí to poměrně dobře. Na "Walking On The A-Bomb" jí v tom pomáhá právě Jiří Burian. A jejich osobnosti, pocity a nálady tu do sebe zapadají jako klíč do zámku.

Album "Walking On The A-Bomb" je pestré a syté. Téměř přeplněné zvuky a nápady. Není to deska na první poslech a vám může trvat déle, než si k ní najdete cestu. Je potřeba se k ní proposlouchávat, nacházet často skryté melodie a objevovat její různá zákoutí. Je tu hodně vrstev, hodně pestrosti, hodně komplikací. A zřejmě asi ani život mladé zpěvačky nebude z nejjednodušších.

Těžko bychom mohli autory desky obviňovat z podbízení nebo hledání nějaké styčné plochy. Je slyšet, že album si nahráli v první řadě pro sebe. "Walking On The A-Bomb" je deska nepřístupná, zastřená, album, u nějž si člověk neodpočine. Natálie Kocábová tu vše prožívá na plno, řeže na doraz. Nesnaží se nikomu nic zjednodušit a zachází, kam až může. Je to album drsné. To ale neznamená, že by mu chyběl cit. I ten tu najdete, ale opět prožívaný na maximum, třeba ve skvělé skladbě "Backyard".

Čitelný Burianův rukopis tu nechává vzpomenout jak na Southpaw, tak na jeho sólovou desku "So Low". Hudebně se jedná o takový průnik snad všech jeho aktivit včetně projektu Ghostmother. Doplněný o hlas Kocábové ale dává desce podstatný protipól, to, co tolik chybělo právě na jeho zmiňovaném sólovém počinu. Burian má k tomu jednu úžasnou vlastnost - umí pracovat s klišé. To je v jeho tvorbě v podstatě všudypřítomné, ale ve finále vše poskládá tak, aby to fungovalo a bylo opodstatněné. Ať už jde o smyčce, nebo ruchy.

Na "Walking On The A-Bomb" se elektronika potkává se živými nástroji, ruchy s čistým acappella vokálem Natálie. Burian obsluhuje bicí a klávesy, smyčce pak houslistka Anežka Bzirská a cellistka Terezie Kovalová. A dohromady to ladí mnohem víc, než by leckdo čekal. Natálie nahrála další výbornou desku. A potvrzuje, že je černým koněm české hudební scény. Je to tím, že se nebojí dělat nové a šílené věci. Třeba chodit po atomové bombě.