Dlouho očekávaný mixtape "H.P.T.N. vol.2" vyšel až v samém závěru loňského kalendářního roku...

Vždycky, když dodělám nějakej velkej projekt - ať už PSH, Vláďovu desku, nebo Orikoule -, tak jsem v takovým laufu, že se nedovedu moc zastavit. Říkal jsem si proto, že bych rád ještě v roce 2010 vydal desku. Chtěl jsem něco vyprodukovat dříve, než začneme s Vladimirem natáčet jeho sólový album.

Máš na mysli ten projekt s Monkey Business?

Ne, sólovku V518. Nástupce "Gorily vs. Architekt". Na plánovaný desce mám několik produkcí a starám se o aranžmá. Ale to je budoucnost.

Zpět k "H.P.T.N.". Jaké pohnutky tě k vydání druhého mixtapu vedly?

Tak primárně je to můj job - práce ve studiu. Samozřejmě mě to pořád baví a nabijí, pak mě taky napadlo, že by nebylo vůbec na škodu, kdyby se mi skrze mixtape podařilo vypíchnout některý skladby z "Epilogu", který neprávem zapadly a neprošly sítem hudebních publicistů a fanoušků. Na stranu druhou, vzal jsem i některý songy a pokusil se je tak nějak vyfrešnout, aby měly lepší zvuk. K tomu samozřejmě přidej ještě spoustu faktorů - James Cole v létě nevěděl, co bude dělat, jestli tu metalovou desku, kterou má dneska rozdělanou, nebo něco jinýho, a tak jsme spolu natočili další čtyři věci. Některý i s LA4. Do toho jsem spolupracoval právě s Laforem na jeho sólovce a na "KMBL" Indyho. Bylo toho zkrátka dost a už v červenci jsem věděl, že k "H.P.T.N.“ dojde, jen jsem si neodvážil stanovit termín vydání. O něm jsem rozhodl až v srpnu, že bude v prosinci.

A němectví Mikea Trafika nedovolilo vydat desku později...

(smích) V srpnu jsem si řekl, že mixtape vyjde na začátku prosince, a vyšel. Pěstování němectví mi pomáhá v tom, že si umím zorganizovat věci.

Neuvažoval si při svém perfekcionismu o větším nákladu "H.P.T.N."?

Fyzický nosič "H.P.T.N." jsi vydal hlavně pro sebe.

Určitě.

A funguje pořád ta seberealizace?

Zase tak dlouho cédéčka nevydávám. Dlouho jsem jezdil po battlech a vlastně teprve od "Rap’n’rollu" mám svý studio, který produkuje CDs. Ještě před rokem jsem hrál třikrát do tejdne na nějaký pražský párty. U mě ta seberealizace jde ruku v ruce s progresem. Potřebuju, aby se dělo něco novýho. Spálil jsem tak za sebou pomyslný mosty, co se hraní týče. Dneska funguju jako DJ maximálně jednou do měsíce, soutěžní DJing jsem opustil úplně a skončil jsem tak, že žiju prací ve studiu.

Cítíš se tam tedy lépe než na párty.

Pokud se nejdu na párty vyloženě pobavit, tak jo. Hele, kdybych měl někde do sedmi do rána hrát, tak jasně že mám raději svůj klid a cítím se spokojenější ve studiu. Rád si na párty odehraju svůj set, ale nechci se účastnit těch nekonečnejch sejšn. Neříkám, že jsem starej, ale nemám na to už věk a hlavně to ani dělat nemusím. Já se snažím dělat jen věci, který mě baví, a ty věci, který mě baví, musím dělat právě proto, že mě tolik baví.

Jak moc pro tebe hip-hop zevšedněl?

Ve studiu dělám s nadšením a to je pro mě zásadní. Necítím se jako dělník hip-hopu, není to pro mě rutina, to spíš DJing se jí zubem času stával, a proto jsem od něj upustil.

Jak se ze smyslu života stane rutina?

Srali mě lidi, srala mě šeď. Když jsem zahrál něco, co nepreferovala rádia a lidi to neměli naposlouchaný, tak se nikdy nedostavil takovej efekt, jako kdybych pustil nějakej šit. Sralo mě to, že jsem byl zaškatulkovanej jako hip-hopovej DJ a nemohl jsem z tý škatulky vystoupit, ačkoliv já jsem u nás byl jedním z prvních, kdo zapojoval na hip-hopovejch sejšn k rapu disco a house. Nikdy jsem nebyl ten typ DJe, který by hrál ortodoxně jen devadesátkový hip-hop. Jenže stejně mě všude brali jako hip-hopovýho DJ Mike Trafika, přičemž to hip-hopový získalo postupem času dost pejorativní nádech.

Co vlastně byla iniciativa, abys dal dohromady studio?

Skončil jsem s battle-DJignem a říkal si, že chci konečně dělat muziku. Nejsem ten typ člověka, kterej by chtěl mít nahrávací studio doma, a tak jsem se přesunul do ateliérů na Strahově k Honzovi Zajíčkovi a dalším. Tam jsem postavil první studio, nakoupil techniku a začalo mě to neskutečně bavit. Navíc to byla ideální cesta, jak nebýt u kapely jen v pozici koncertního DJe, což byla u Penerů léta funkce DJ Richarda. Chtěl jsem se podílet naplno na chodu kapely, být přínosem PSH a přitom mít svůj fejs.

Nejvíc si u tebe cením progresivních záležitosti typu "Všichni jsou už v Německu“...

Dost lidí v poslední době vyzdvihuje Emerese. Slyšel jsi jeho aktuální nahrávku?

Neslyšel jsem to celý. Emeres je pro mě ale takovej dělník hip-hopu. Sice jsem se s ním osobně nikdy nesetkal, ale působí tak. Úplně nemám rád ten systém, kdy lidi dělají se všema bez ohledu na vlastní hudební vkus. Já si třeba nedovedu představit, že bych dělal s půlkou MCs, se kterýma on spolupracuje. I kdyby mě královsky zaplatili, tak když se mi prostě něčí styl nelíbí, tak mu nebudu bezpáteřně dodávat beaty. Neudělám to, protože by mě to nebavilo a hip-hop by se pro mě stal, jak jsi říkal, rutinou. Proto nejsem na každý desce, protože si vybírám, komu propůjčím svý jméno.

A to je o zkušenostech. Emeres je přece jen mladší a třeba dospěje k tomu, že taky začne budovat svou tvář před fanoušky a hlavně před sebou samým.

Určitě. Ale abych ho jen nehanil, ta absence ksichtu je jedinej zásadní bod, kterej mi jeho produkce sráží. Jinak je to kvalitní dělník. Řemeslně zručnej. Má hudební sluch, ale jak říkám, je to bez podpisu, bez fejsu. Kdybys mi to pustil a tvrdil, že to udělal ten a ten producent z Ameriky, tak ti uvěřím. Má to dobrej, hutnej zvuk, ale prostě to nemá tvář.

Kdo si ji podle tebe zachovává?

Enemy, DJ Wich... (ticho) Pak je tu spousta dalších kvalitních jmen, jejichž produkce ale narážejí do zmíněných mantinelů, že ti kluci dávají beaty i úplnejm…

"H.P.T.N." je revoluční nahrávkou především v tom ohledu, že jsi oslovil nová jména.